Už jste zajel druhá místa v Malajsii a Velké Británii. Je třetí místo z domácí Grand Prix cennější?
Stoprocentně, třetí místo doma je víc než vítězství na jiné trati. Je neuvěřitelné, co se mi podařilo a jaký zájem o mě tady v Brně byl. Celý víkend jsem dokazoval, že na to mám. Nemám slov. Na vítězství v kvalifikaci jsem čekal devět let, splnil se mi sen. V euforii jsem si zazpíval italskou hymnu a šampaňské stříkalo dlouho.

Dopadla na vás před závodem nervozita?
Od rána jsem byl neuvěřitelně nervózní. Před desátou dopoledne jsem se zavřel v kamionu. Na hodinkách mi vibrovaly zprávy a upozornění, takže jsem si je sundal, nasadil sluchátka a poslouchal hudbu. Z tlaku jsem byl unavený. Nervozita ze mě spadla po vyjetí z boxu, když jsem viděl jásající tribuny. Začal jsem si užívat. Na startu se mi chtělo skoro brečet, emotivní zážitek.



Co říkáte na atmosféru okolo trati?
Hodně jsem ji vnímal. Hluk jsem slyšel pod helmou. Atmosféra na céčku (tribuna C – pozn. red.), když tam zařvou lidi, tak to skoro zní, jako by hřmělo.

Několik kol jste jel na čele, chtěl jste tím potěšit diváky?
Určitě to byl záměr jezdit první a ukázat, že na to mám, protože co je víc, než vodit závod. Užíval jsem si volný prostor před sebou. Každý metr trati, který jezdec odjede na špici, dodává strašně moc sebevědomí.



Jak prožívají víkend rodiče? Narodila se vám neteř…
Máma mě v neděli viděla poprvé od středy nebo úterního večera a řekla mi – ahoj dvojnásobný strejdo. Žijí jak ségrou, tak mnou. Pro rodiče je asi tenhle víkend úplně nejvíc, co v životě byl.

Rodinné oslavy asi budou stát za to. Poteče víno ve Valticích proudem?
Oslavíme to tam. Valtice jsou město vína, takže ho určitě budeme mít dost. Mně ale nedělá moc dobře. Když už piju, tak tvrdý alkohol, takže budeme oslavovat tvrdě.