Jak sama říká, nejraději je, když si při zápase vůbec nemusí sundávat teplákovou soupravu. To totiž pro trenérku prvoligových volejbalistek Břeclavi Lenku Fabikovičovou znamená, že je hráček Lokomotivy dostatek, a že se jim na palubovce daří. Když se ohlíží za uplynulým půlrokem, musí být spokojená. Přestože tým neposílil, stále se drží v polovině tabulky druhé nejvyšší soutěže.

Loni jste si nasadili laťku čtvrtým místem v první lize celkem vysoko. Lze ji letos překonat?

Letos máme oproti loňsku užší kádr. Vypadl nám nejsilnější sponzor, takže si nemůžeme dovolit hostující hráčky z brněnského týmu jako vloni. Zůstaly jen na hostování ze Slovenska nahrávačka Lucia Slobodová a univerzálka Jana Magátová. Nově přibyla jen Břeclavanka Míša Bábíčková, která herně vyrůstala v poštorenské Duhovce. Zdánlivě je nás sice dost, ale ještě před začátkem sezóny se zranila klíčová blokařka ze základní sestavy, což dost narušilo naši herní koncepci.

Hrály změny nějakou roli v sehranosti týmu?

Základ týmu zůstal stejný, největší změnou byla možná moje aktivní účast v sezóně. Odehrála jsem téměř všechny zápasy, což se vzhledem k mému věku a pracovní vytíženosti nedá dlouho zvládat. Ale v takovéto sestavě objezdíme v létě spoustu turnajů, takže sehrané určitě jsme.

Letní příprava a začátek sezony začal velmi slibně, poprvé jste prohrály až v šestém kole. Co se pak zlomilo, že výsledky přestaly být tak suverénní?

Dostavila se hlavně únava a polevení v tréninku. Hráčky jsou vesměs pracující, takže se stávalo, že jsme většinu první půlky táhly pouze v sedmi až osmi hráčkách. Není možnost střídat, když se někomu nedaří, a musí se hrát, i když člověk není úplně fit. To je dlouhodobě velmi vyčerpávající.

Tabulku vede celkem suverénně Moravská Slávia Brno. Je to opravdu soupeř, který vám v letošním ročníku první ligy seděl nejméně?

Je to určitě nejtěžší soupeř. Mají tým složený z několika zkušených ligových hráček doplněný o kvalitní mladé volejbalistky, které vyšly z extraligových juniorských týmů. Aby se takový zápas dal vyhrát, musí se všem dařit na sto procent, protože Brňačky moc nechybují.

Přišla vám měsíční „vánoční" přestávka vhod nebo jste trénovali i přes svátky?

Vánoční pauza je vždycky příjemný oddech, ale v tomto období je jediná možnost, kdy se dá nabrat fyzička do druhé půlky soutěže. Takže jsme pár tréninků stejně měly.

V sezoně zbývají poslední čtyři utkání, dvě s Novým Jičínem a dvě právě s vedoucí Moravskou Slávií. Jak těžké bude dostat se do prolínací nadstavbové soutěže? Poslední domácí prohry s Opavou asi byly čárou přes rozpočet, že?

To byly opravdu nečekané porážky. Ale jak už jsem říkala, podepsala se na tom únava. Jak fyzická, tak i psychická. Opava je také nepříjemný soupeř, a když s nimi člověk není dost důrazný v útoku a ony se dostanou do delších výměn, většinou bývají úspěšné. Teď musíme bezpodmínečně přivézt body z Nového Jičína a doma s Moravskou Slávií se pokusit zužitkovat výhodu naší haly. Samozřejmě bychom se raději propracovali do horní poloviny tabulky a zahrát si kvalitní volejbal s kvalitními soupeři v nadstavbě.

V té vás čekají tři týmy z Čech, pravděpodobně Střešovice, České Budějovice a Rokycany. Máte představu o tom, jak budou tyto celky silné?

Kromě Rokycan jsme se všemi hrály už vloni, takže je známe. Všechno jsou to opravdu kvalitní týmy.

V tabulce první ligy jsou zařazené i reprezentační kadetky České republiky. Jak vypadají zápasy s nimi? Jsou kvalitní a dávají mužstvu něco?

Tyto zápasy mají dát něco hlavně jim. My jsme s nimi hrály v brněnské hale na Vodové, což je veliká moderní hala a těžko se tam aklimatizuje. Orientace v prostoru je pro volejbal velmi důležitá, takže záleží hodně na tom, jak se s tím hráčky popasují. Kadetky mají výborný servis, který nám dělal velké problémy, a naše útočnice pak měly těžkou situaci, kdy se musely prosadit proti kvalitnímu a vysokému bloku soupeřek. Nedokázali jsme na ně dostatečně zatlačit, aby začaly chybovat. Proti družstvu, kterému se téměř vše daří, se velmi těžko hraje. To zná určitě každý, kdo se věnuje nějakému sportu.

Kolikrát jste v loňském roce jako hrající trenérka musel na palubovku? Jak jste zmínila, zahrála jste si pořádně…

Ani jsem nepočítala s tím, že bych hrála tak moc. Snažila jsem se pomoct, jak nejlépe to šlo, ale postupem času jsem byla čím dál víc unavená. Únavu ze dvou víkendových zápasů pak cítím ještě uprostřed týdne. Navíc mám ještě spoustu tréninků s volejbalovýma přípravkami, se kterými jezdím také po turnajích, takže někdy je toho opravdu dost. Ale sezóna je teprve v půlce a my ještě chceme domácímu publiku ukázat, že umíme hrát a vyhrávat.