V neděli dopoledne jej čeká domácí duel s Maloměřicemi. A tak se těší. Jako vždycky. „Na zápasy jo. Určitě jsou lepší než trénink," přiznává jeden z dlouhodobě nejuznávanějších hustopečských sportovců.

V kategorii veterán není v Legatě zdaleka sám. Pamětníky extraligových bojů tam napočítá další tři. „Starých je nás tam víc. David Semerád, Luboš Mrkvica. Nebo Zdeněk Suchomel, i když ten s pětatřiceti lety je proti mně mladík," rýpne si do spoluhráče, který rozhodně také nepatří mezi benjamínky týmu.

A jak dlouho bude ještě součástí tohoto týmu? „To řeším každý zápas. Vypadá to, že tuto sezonu ještě dohraju. Ale že to bude moje poslední, to už neříkám. To už bylo mockrát," mávne rukou nad plány do budoucna. Zatím mu předpovědi příliš nevycházely.

Trenér Petr Semerád si jeho služeb váží. Vždyť takového exekutora sedmimetrových hodů aby ve druhé lize pohledal. V této statistice byl Jahoda uznávaný už v nejvyšší soutěži. „Na lavičce by mě to nebavilo. Kdybych nehrál, tak nehraju vůbec," přiznává zkušený křídelník.

V extralize Legata skončila už před šesti lety i kvůli nedostatku peněz. Na dvě sezony mezi elitou má ale i Jahoda nesmazatelné vzpomínky. I když byla časově mnohem náročnější než současná druhá liga. „To se nedá srovnat. Extraligu jsme dělali při práci, prakticky jsme nežili, protože na nic dalšího nebyl čas. Teď už je to jenom koníček. Trénujeme dvakrát týdně, k tomu jeden zápas o víkendu. Je to nezbytné minimum. Abychom se udržovali a abychom zpomalili to zhoršování," směje se.

Účinkování v amatérské soutěži má ale i své výhody. „Pro nás staré je druhá liga dobrá. Všechny zápasy jsou blízko, dají se zvládnout za jedno dopoledne nebo odpoledne," vysvětluje.

I když jde o trochu míň cenné body než ty extraligové, do zápasů jde pořád naplno. „Každý chce přece vyhrávat. S tím do zápasu jdeme. Chlapi mají přece motivaci v sobě," uzavírá nejzkušenější hráč hustopečské sestavy.