Atleti patří ke sportovcům, které omezení kvůli koronaviru postihla nejvíc. Začalo to už zrušením březnového halového mistrovství světa v Číně, po němž přicházely další škrty v atletickém kalendáři. „Je to takový smutný rok. Ještě bych nějak přežil individuální přípravu v improvizovaných podmínkách, ale zrušení závodů nesu dost těžce. Mrzí mě hlavně mistrovství Evropy, kde jsem měl docela reálnou šanci na účast. Teď nevím, jestli vůbec nějaké závody letos stihneme. Snad bude alespoň mistrovství republiky a Zlatá tretra, kterou zatím odložili na září. Pro mě je to dvojnásob nepříjemné, protože jsem na začátku roku v hale cítil dobrou formu,“ lituje břeclavský rodák, který před třemi lety zamířil z místní Lokomotivy do Univerzity Brno.

Loni měl dvaadvacetiletý atlet naopak průlomovou sezonu. „Po titulu z haly jsem poprvé vyhrál mistrovství republiky pod otevřeným nebem, startoval jsem na mistrovství Evropy družstev, což byla výborná zkušenost. A vybojoval jsem deváté místo na evropském šampionátu do dvaadvaceti let. Tam to ale trošku zamrzelo, protože jsem v hlavním závodě nedokázal zopakovat výkon z kvalifikace a o finálovou osmičku jsem přišel až posledním možným pokusem ve třetí sérii,“ připomíná své zatím největší úspěchy.

Nyní mu nezbývá než své další plány o rok odložit. A doufat, že naváže na formu ze začátku letošní halové sezony. „Udělal jsem si osobní rekordy v dálce a na šedesátce. V mé hlavní disciplíně trojskoku jsem si věřil tak na šestnáct a půl metru, což už je vzdálenost, s níž se dá bojovat o účast na velkých akcích. Doufám, že se na nějakou brzy probojuji, i když do Tokia to asi ještě nestihnu. Tam je limit hodně těžký a dostat se na olympiádu ze světového žebříčku je také dost složité,“ reálně uvažuje Ondřej Vodák, jenž však má ještě dost času na to, aby se prosadil mezi trojskokanskou elitu.