Ve třetí nejvyšší soutěži však stále platí za mašinu na body. Po šesti kolech si drží úspěšnost vítězství nad devadesáti procenty. Nikdo lepší v této soutěži není.

Hustopečský klub v létě prožil překotné období, kdy přestěhoval extraligu do Prahy a špičkou se stalo béčko, které vyhrálo třetí ligu a postoupilo do druhé. V ní stoupá tabulkou a nyní je třetí. „Popereme se o místo ve dvoučlenném play off. Ale postup není na pořadu dne.," tvrdí Hoferik, který Hustopeče reprezentuje už dvě dekády.

S nižší soutěží se změnily i podmínky a nasazení v přípravě. „Trénujeme už jen jednou týdně a o víkendu hrajeme. Když jsem tu hrával extraligu a makal, tak jsem trénoval každý den. Někdy i dvě nebo tři fáze," vzpomíná na extraligové časy.

S přibývajícím věkem sportovci mění priority, a ani Hoferik není výjimka. Ke stolnímu tenisu se přidala práce. A nejen ona. „Tehdy jsem neměl rodinu, bylo víc času. Navíc se mi před rokem a půl narodil syn. Jestli bude taky stolní tenista? Těžko říct. Ale aktivní je po nás. Sportovec to bude," usmívá se pyšný otec.

Zatímco na rozvoj kariéry Hoferika mladšího si musí počkat, dohlíží na pokroky mladých kolegů. V týmu Hustopečí nastupuje třeba s patnáctiletým Filipem Růžičkou. Je v prvním ročníku na střední škole, takže to je pro něj priorita. Ale zvolil si dobrý sport pro život. S vyšší soutěží je to pro něj těžší, ale ve svém ročníku patří mezi nejlepší osmičku. To je na malý oddíl jakou jsou Hustopeče skvělé," chválí si Hoferik potenciál svého mladého kolegy.

A kdy sám plánuje odhodit pálku do kouta a na stolní tenis zapomenout? To bude ještě trvat pěkných pár let. „Stolní tenis je specifický sport. Je technický a dá se na solidní úrovni hrát třeba do šedesáti. Třeba Milan Orlovský hraje ještě pořád první ligu," ukazuje Hoferik na českou legendu, která vyhrála například mistrovství Evropy ve dvouhře. V roce 1969.