S jakou vizí jste před lety turnaj pořádali?

Tenkrát jsme to samozřejmě neřešili, jestli to bude trvat dvacet let. Ale je dobře, že to pořád pokračuje.

U začátku pořádání jste byl s Antonínem Petrovským z brněnského Favoritu.

Na výstavě vín nám říkal, že bychom mohli udělat turnaj, že by dojeli i bratři Pospíšilové.

Předpokládám, že kolová tehdy ve vaší obci nebyla sport číslo jedna.

U nás nic takového nebylo. O kolovou jsme se zajímali jen trošku. Pak jsme se jezdili dívat do Velké Bíteše, kde byl turnaj Československé televize.

Splnila se očekávání s prvními ročníky?

Přijeli cizinci, Němci, Rakušané, lidi nadchlo i vystoupení krasojezdkyň. Ale říkali nám, že máme absolutně nevhodné parkety pro krasojízdu i kolovou. Tak jsme je ručně vybagrovali, dali jsme nový podklad.

Pro malou obec muselo být zajímavé, když tam začali jezdit zahraniční hráči.

Jenda Zelinka měl kamaráda ze školy, Petra Jiříčka, který kdysi utekl do Rakouska. No a ten přijel na turnaj a líbilo se mu u nás. Ale říkal: přijeďte k nám, my vám ukážeme, jak udělat turnaj a ještě na tom něco vydělat. Kam dávat reklamy, jak dělat brožury.

Jaký to byl zážitek vyrazit po revoluci do kapitalistické ciziny?

Vydali jsme se tam v roce 1991 starou jugoslávskou zastavou. Sebrali nám od toho papíry a lidi se na to auto chodili dívat. No, to moc přijemné nebylo. Švýcarsko pro nás byl jiný svět. Na turnaji jsme si říkali, že na takovou úroveň bychom se rádi dostali. Snad se nám to povedlo.

Podíval jste se s kolovou do ciziny častěji?

Berger s Kratochvílem byli jako mistři světa v roce 1994 pozvaní na turnaj do Winterthuru. Jejich trenér nemohl jet, tak mě vzali s sebou jako trenéra. Mistři světa (smích). Říkal jsem jim, že nevím, jak je koučovat. Tak prý jsem měl sedět za lajnou a hlásit jim, kolik zbývá do konce. Oni ten turnaj tehdy vyhráli a na Západě se nedávaly poháry, ale obálky s penězi. Bylo v ní sto švýcarských franků. Kurz byl tehdy jednadvacet korun, to bylo příjemné.

O budoucnost turnaje se nebojíte?

Máme rozpočet tři sta tisíc korun, které musíme sehnat. U nás to dělá dvacet lidí, každý ví, co má dělat. S lidmi problém není.