Nejlepšího umístění dosáhla v keirinu. Tam sice nepostoupila do finále A, ale po dobře zajetém béčkovém finále skončila na celkovém osmém místě. Nejméně spokojená byla se svým výkonem ve sprintu, kde v kvalifikaci dojela na devátém, tedy prvním nepostupovém místě. „V keirinu už mě nesvazovala nervozita, šla jsem do něho s čistou hlavou a užila si to. Sprint mě mrzí, ale i takové věci se stávají,“ uvědomuje si Jaborníková.

Náladu si částečně zlepšila alespoň v týmovém sprintu, kde s kolegyněmi Sárou Kaňkovskou a Veronikou Bartoníkovou brala čtvrté místo.

Závodníci brněnské Dukly se větších mezinárodních závodů účastnili po deseti měsících, mezitím se účastnili pouze domácích šampionátů či mezinárodního memoriálu Otmara Malečka v Prostějově. „Tam je ale konkurence o dost menší, pár zahraničních cyklistů přijede, ale nikdy se nesjedou všichni. V Itálii nás bylo pohromadě mnohem víc, byť to také nebylo nic velkého. Někteří závodníci kvůli současné situaci nepřijeli,“ vysvětluje.

Atmosféru závodu ale prý současná koronavirová situace nijak výrazně neovlivnila. „Žádné napětí jsem na závodech necítila, naopak si myslím, že atmosféra byla super. Všichni jsme byli rádi, že můžeme závodit. Týmovému kolegovi Martinu Čechmanovi se navíc podařilo vybojovat zlato, což bylo krásné a všechny nás to potěšilo,“ vzpomíná devatenáctiletá dráhařka.

V kategorii závodníků do 23 let závodila Jaborníková poprvé, ještě loni zápolila mezi juniory. Přesto, že je se zajetými výsledky spokojená, ví, na čem musí zapracovat nejvíce. „Zlepšit musím hlavně psychiku, mám to všechno v hlavě. Jde o věc, na které musí závodníci pracovat neustále, nikdy to není stoprocentní. Samozřejmě, že výsledky mohou být vždycky lepší, ale celkově jsem spokojená,“ říká po evropském šampionátu v italském městě Fiorenzuola d’Arda.

ELIŠKA NOVÁKOVÁ