„Minulé dny bylo krásně teplo, až třináct stupňů, ale na teplotu vody to má pramalý vliv. V noci se nám navíc pěkně ochladilo, voda a vzduch mají skoro stejnou teplotu, což je pro zimní plavce ideální. Jen ten vítr jim vadí, jak vylezou, hned se musíte jít hned do šatny převléct," vysvětluje dlouholetý ředitel závodu Milan Vojta.
Jako první se do ledové vody Dyje ponořili neregistrovaní otužilci a začínající zimní plavci, kteří plavali do cíle jen sto metrů. Ve vodě tak sotva strávili několik málo minut, čas se jim oficiálně neměřil. Přesto si vykoledovali potlesk přítomných diváků. Za odvahu.
Jedním z nich byl i závodník domácího Nautilu Marek Husička. „Já už plavu patnáctý vánoční kilometr, ale vždycky to bylo s neoprenem. Teprve podruhé jsem to zkusil bez něj, přemluvil mě kamarád. Na tu stovku to není nic hrozného, jen je potřeba zpomalit dech a tělo pak ani nestačí promrznout. Nejhorší je ovšem vylézt na břeh, tady už mi zima je," přiznal zkušený otužilec, který ovšem nikde jinde závod neobjíždí. Zůstává z tradice věrný Dyji.
Do vody pak postupně co čtvrt hodiny slézají další a další zimní plavci. Na čtvrt kilometru je lidí dostatek, na půlkilometr a 750 metrů už si troufá jen pár otužilců. Ti už stráví ve vodě i kolem deseti minut. „Letošní časy budou rychlé, proud je hodně silný," tvrdil ředitel závodu, aniž by věděl, že se jeho slova se za pár minut potvrdí. To když snadno padne traťový rekord na kilometr. Přerovský závodník jej překonává o více než minutu, když se snadno vejde pod osm minut.
Těsně před polednem se na palubě lodi vypravilo na start 30 ploutvových plavců a sedm statečných otužilců bez neoprenu. „Je to takový náš klasický počet. Něco jsou závodníci, jiní to jako vždycky pojmou z recese a spíše se nechají unášet proudem," smál se Vojta.
Mezi recesisty na první pohled patří i Břeclavan Ondřej Krátký, jinak člen pořádajícího Nautilu. Společně dalším místním otužilcem Ondřejem Matochou na sebe navlékli neopreny, v rukou ovšem třímali ještě nafukovací lehátko a obrovský plovací kruh. Krátký na sebe navíc navlékl zelený kostým irského leprikóna i s plnovousem.
„Sice žiju už několik roků v Irsku, ale konečně jsem po čtyřech letech dostal v práci volno, tak jsem přijel strávit svátky s nejbližšími. Plavu už pošesté, ale poprvé si to opravdu užívám. Letos je teplo, pamatuju, že jsme tu někdy v sedm hodin ráno rozbíjeli ledy, aby se dalo plavat. Letošní Dyje, to je taková příjemná večerní sprcha," smál se poté, co ho záchranáři vytáhli z obřího gumového kruhu. Na otázku, jak dlouho ve vodě strávil, jen pokrčil rameny a podíval se na poloprázdnou flašku irské whisky, kterou vezl sebou. „Podle té flašky to vidím na víc než dvacet minut," uznal Krátký, za nímž už doplavali jen další recesisti s transparentem děkujícím organizátorovi Milanu Vojtovi za čtyřicet povedených ročníků Vánočního kilometru. „To jste mě dostali do kolen," přiznal v cílové rovince Vojta, zjevně v rozpacích.
Příznivci zimního plavání však nemusí mát strach, že by o štěpánskou akci přišli. „I když jsem starší a chuti i sil ubývá, budu v tom pokračovat. Sice je kolem toho každé svátky hodně starostí, ale už jsem si zvykl, už to patří k mému vánočnímu koloritu. Dělám to pro Břeclavany, které to stále ještě baví, i když je opravdu zima," rozhlíží se po slušně zaplněném „vesláku".
Tak za rok zase nashledanou. Na břehu. V duchu si říkám, že tuhle reportáž na vlastní kůži si rád nechám ujít.
