Jak k vašemu zranění vlastně došlo?

S kolenem jsem měla dlouhodobější problém už od roku 2019, nosila jsem ortézu. Loni v Ostravě na Českém poháru jsem si křížové vazy definitivně poškodila a musela na operaci.

V jaké fázi rekonvalescence jste nyní?

Postupně jsem koleno posilovala a teď už jsem snad připravená se znovu prát. Jak to šlo, tak jsem doma cvičila celkem hodně. Měla jsem cyklus různých cvičení od trenéra Švece, s ostatními judisty jsme plnili různé výzvy. To mě bavilo.

Předseda Okresního fotbalového svazu v Břeclavi František Stejskal oslavil loni významné životní jubileum.
Stejskal: Modlím se, aby se na jaře dohrála alespoň polovina zápasů

Jak se dají ale doma trénovat judistické techniky?

To je samozřejmě trochu problém. Doma asi nikdo tatami nemá a taky k tomu potřebujete sparringpartnera. Dřív jsem si některé věci zkoušela na taťkovi, který se věnoval jiu-jitsu. Ale myslím, že z toho moc nadšený nebyl…

Myslíte, že se ztracený rok na Vaší výkonnosti hodně projeví?

Zatím to moc nemůžu porovnat, společné tréninky ani závody teď nemáme. Zranila jsem se na poslední soutěžní akci u nás, na republikové úrovni se od té doby už nic kvůli covidu nepořádalo. V tom mám trochu štěstí, že jsem vlastně o žádné závody nepřišla. Ale já nedělám judo kvůli výsledkům, ale proto, že mě to baví. Je to součást mého životního stylu. Tréninky mi hodně chyběly. Věřím, že se to ale tolik neprojeví, v judu se to dá podle mě dohnat celkem rychle. Netvrdím, že jsem tam, co před zraněním, ale zase tak extrémní rozdíl by to neměl být.

Zatím jste si tuto výhodu moc neužila, ale určitě je pro vás lepší, že už nemusíte na tréninky do Brna dojíždět z Břeclavi…

Jsem teď v prvním ročníku Ekonomicko-správní fakulty na Masarykově univerzitě, takže jsem si našla bydlení v Brně. Určitě je to pohodlnější než dojíždět z Břeclavi. Do SKKP Brno jsem přestoupila už v třinácti, nejdřív mě vozil taťka, později jsem jezdívala sama vlakem.

Jak zvládáte studium na vysoké škole přes distanční výuku?

V prvním semestru jsem to brala dost tragicky. Měla jsem narušený denní režim, vadilo mi, že nemůžu být v kontaktu s ostatními studenty. Ale na vysoké to asi není tak nepříjemné, jako třeba na střední škole. Postupem času jsem si zvykla, myslím, že speciálně na Masarykově univerzitě mají online studium pořešené dobře. A má to i své výhody. Třeba že ráno nemusím brzo vstávat.

Přineslo vám covidové období ještě něco pozitivního?

Není to takový stres, jestli něco stihnu. Můžu si doma cvičit, kdy chci. Taky jsem za poslední rok poznala dost zajímavých míst na jižní Moravě, kde jsem dřív nebyla. Kromě procházek se toho totiž venku moc dělat nedalo. A zkoušela jsem i nějaké nové věci. Třeba jsem si obarvila vlasy na blond. (smích)