„Je to naprostý úspěch. Za necelé dva roky naší existence jsme se dostali mezi nejlepší domácí oddíly. Získal tu obrovskou prestiž,“ rozplýval se jeho zakladatel Radovan Kaděra. Po právu.

Pražský šampionát byl největší akcí svého druhu za posledních pět let. Závodilo 420 siláků ze 23 zemí.

Oněch osm medailí vystřelilo břeclavský silový oddíl mezi domácí elitu. I díky šéfovi klubu, který obhájil světové stříbro před dvěma lety. Navíc zaznamenal výrazné zlepšení, na „stará“ a bolavá kolena. A mohlo být klidně i lépe.

Jenomže zraněné koleno jej limitovalo v dřepu, při mrtvém tahu mu zase nešťastně vyklouzla činka z ruky.

„I tak je to ale super. Když jsem viděl tu konkurenci, tak jsem si říkal, že třetí místo bude zázrak,“ přiznal Kaděra.

Na rozdíl od svých klubových souputníků měl i ztíženou úlohu. Z pozice viceprezidenta federace od rána do večera běhal po hale a vyřizoval všemožné věci. A kromě toho připravoval své svěřence na jednotlivé závody. Až konečně po pěti dnech přišla jeho chvíle.

Všichni kamarádi seděli v hledišti a Kaděru najednou přepadla nervozita.

Ale svoji úlohu zvládl, vybojoval druhé světové stříbro. Cenný kov mu navíc dodal pořádnou dávku motivace.

„Teď moc trénovat nebudu, nechám pořádně odpočinout hlavně koleno. To moje zlepšení je ale super, věřím, že když tady příště nebudou takoví Marťani, tak můžu ten titul udělat,“ narážel třiatřicetiletý trojbojař především na Američana, který si při dřepu na svá záda naložil více než půl tuny.

S čím on, a především jeho méně zkušení kolegové nepočítali, byla přísnost rozhodčích. I sebemenší zaváhání okamžitě trestali neplatným pokusem.

„Mladé kluky to mohlo odradit, rok se na to připravují a pak jim třeba neuznají žádný. Rozhodčí mohli být trochu shovívavější,“ vzpomínal na jeden z mála nedostatků pražského šampionátu.

Že by po podobné medailové žni hrozil v Power Břeclav nedostatek motivace k dalším závodům? To pochopitelně nehrozí.