Ivan Karpíšek z Vranovic sám s úsměvem říká. “Co jsem nemohl dokázat na poli sportovním, to jsem dostihl po stránce bafuňářské.“ O tom svědčí skutečnost, že již několik let patří mezi elitu sedmi mezinárodních rozhodčích silového trojboje, který mu učaroval.

„Po zranění v roce 1964 vyhlídky na vrcholový sport skončily. Co mě zbývalo? Hospoda nebo tělocvična. Tak jsem alespoň rekreačně chodil do tělocvičny a jeden kluk tam tehdy začal tahat činky. Pomáhal jsem mu a začal se o kulturistiku zajímat podrobněji,“ vypráví o svých trenérských a funkcionářských začátcích Ivan Karpíšek. Postupem času se přes okresní a krajský svaz vypracoval až do Českého svazu silového trojboje, kde aktivně působí jako mezinárodní rozhodčí. Ač je už v důchodu, diář má popsaný až do konce roku.

Kromě nabídek na tuzemská mistrovství cestuje Ivan Karpíšek i do zahraničí, kde přísně střeží pravidla evropských i světových mistrovství. Rád vzpomíná na Jihoafrickou republiku a Kapské město, Ameriku i Francii, ale vzpomínka mu zůstane také na Brazílii, kde se účastnil světového mistrovsví, které pořádala Mezinárodní slepecká asociace IBSA.

K práci s nevidomými sportovci přišel před čtyřmi lety. „Ze začátku jsem byl z práce s nevidomými trošku v rozpacích, bylo to pro mě něco úplně nového, ale rychle jsem si zvykl. Získali si mě nadšením a kamarádstvím, kterým oplývají i specifickým humorem,“ svěřil se. Samotné Sao Paolo, kde se hry odehrávaly, zanechalo v Ivanu Karpíškovi spíš negativní vzpomínku. „Je to betonové město, průmyslový motor jižní Ameriky, ekologové by tam měli hodně práce. Naše republika je proti němu zahrádka,“ srovnává.

Jako trenér přivedl Ivan Karpíšek řadu svých svěřenců k mistrovským titulům a nepopírá, že na kolbišti silového trojboje to není snadná záležitost. „Je to individuální sport, tedy nezastupitelný. Každý bojuje sám za sebe, nemůže ho nikdo vystřídat. Musí makat celoročně. Když měsíc vynechá, začíná znova,“ míní zkušený trenér, který neměl za sedmatřicet let se svými svěřenci Sokola Vranovice jediný úraz.
„Zbrklost tu není na místě, těžkou činkou si v historii trojboje vážně ublížilo už několik siláků,“ potvrzuje potřebnou rozvahu při vzpírání metráků kouč, který by si přál, aby k silovému trojboji našlo cestu více odvážlivců. „Kluci, kteří by měli zájem o činky se trochu ztrácí, snad je odrazuje velká fyzická námaha. Přál bych jim, aby se jí nebáli.“

Ivan Karpíšek je uznávaným odborníkem na mezinárodním poli, ale přitom nezapomíná na své domácí svěřence.
Aktivně vede oddíl silového trojboje ve Vranovicích, který dovedl nejednou k úspěchům i pořádání různých mistrovství. Jeho práci ocenili představitelé obce v srpnu, když mu v rámci oslav 750. výročí obce oficiálně předali plaketu za sportovní zásluhy.