Jirko, jak ses ke kickboxu dostal a jak dlouho se mu věnuješ?
K bojovým sportům jsem se dostal před čtyřmi lety, nejprve jsem rok dělal freefight (volný styl), až poté jsem přešel na thajský box. S kamarádem nás to bavilo, takže jsme se domluvili, že budeme trénovat. Ze začátku to byl jen koníček, ale pak to šlo v tréninku strašně rychle nahoru a už po půl roce jsem měl první zápas. S nabývajícími zkušenostmi jsem přešel na kickbox do Brna, kde se mi začali věnovat trenéři.

V kickboxu používáš celé tělo. Preferuješ raději kopy nohama nebo údery pěstmi?
Snažím se být komplexní bojovník. Kdybych dělal pořád to stejné, soupeř by mě rychle přečetl. Snažím se údery co nejvíce kombinovat, aby byla moje technika co nejrozmanitější. Ale silnější mám asi ruce.

Jak vypadá tvůj normální trénink?
Doma v Mikulově hodně běhám na Svatý kopeček do schodů. Běhávám se závažím v rukou, což zdokonalý můj úder. Kromě toho dojíždím do Brna a i trenéři Karel Kaiser a Saša Bogun dojíždějí dvakrát týdně za mnou do Mikulova. Baví mě to, do tréninků se vůbec nemusím nutit.

Soutěžíš v několika váhových kategoriích. Dokážeš svou váhu dobře regulovat?
Momentálně mám kolem 86kg a nemám problém během týdne zhubnout na těch 81kg, abych mohl závodit. Jde to ruku v ruce s tréninkem a lehkou stravou. Třeba jen kuřecí maso bez příloh a saláty. Dokážu se omezit.

Kde po tréninku regeneruješ a nabíráš novou energii?
Chodím se uvolnit aspoň jednou týdně do lázní v Lednici. Chodím do sauny, kde hodně vypotím, taky si zaplavat do termálů, do vířivky nebo se uvolnit na masáže.

Při kickboxu se určitě nemůžeš vyhnout zraněním. Jak vypadá pohled do tvého chorobopisu?
Zatím to naštěstí nebylo nic vážného. Jsou to spíš nakopnuté holeně, často také pochroumané zápěstí, když se Vám nepovede úder nebo narazíte na soupeřovu obranu. Jen na mistrovství republiky jsem dostal kopanec do intimních míst. Měl jsem sice plastový suspenzor, ale ten praskl. Zápas jsem ještě dobojoval, bolest se ozvala až hodinu po zápase, až adrenalin opadl. To jsem potom musel na operaci. Od té doby už nosím jen kovový suspenzor.

Čeho bys chtěl v kickboxu ještě dosáhnout?
Samozřejmě co nejvíc, co to jde. Už jsem mistrem světa, ale to je jen mezi poloprofesionály spadající pod organizaci ISKA. Určitě by bylo fajn se dostat mezi profesionály do K1, k tomu je ovšem ještě daleká cesta a mnoho hodin tvrdého tréninku.

Co děláš ve svém volném čase, když zrovna netrénuješ?
Kromě kickboxu hraju od dětství fotbal za Březí, to je pro mě parádní uvolnění s kamarády, takový lehký trénink. Jinak mám ještě přítelkyni, a když každý den trénuju, tak už mi toho volného času moc nezbývá.

Popiš tvou cestu za úspěchem na mistrovství světa ve Španělsku?
Musel jsem vyhrát tři zápasy. Prvním soupeřem byl Rumun, který byl o hlavu menší než já. Pustil jsem se do něj mým agresivním stylem a po druhém kole to vzdal. Druhý zápas byl naopak s o hlavu vyšším Němcem. S tím už to bylo mnohem těžší, měl dlouhé ruce i nohy. Tento zápas jsem vyhrál až na body. Ve finále jsem se měl utkat s Portugalcem, který pro zranění nenastoupil, tak jsem to měl trošku ulehčené. Byl jsem i rád, protože už jsem byl pořádně okopaný.

Jaká nejbližší akce tě nyní čeká?
Posledních pár měsíců bylo opravdu nabitých, jezdil jsem po republice z akce na akci. Ale je to potřeba, čím více zápasů absolvuju, tím lépe se jde do další soubojů. Teď mě o víkendu čeká finále Souboje titánů v Plzni.

Jiří Kopečný
Narodil se 12.12.1988, bydlí v Mikulově, pochází z Dolních Dunajovic. Kickboxu se věnuje asi 4 roky
Bilance: 17 zápasů – 13× výhra, z toho 5× K.O.
Úspěchy: vítěz MS v kickboxu 2010 ve Španělsku v Alicante (do 81 kg), vítěz Czech Open 2010 v Olomouci (do 81 kg), vicemistr na Mistrovství republiky v Olomouci (do 86 kg)