Je to váš první rozhovor, tak se čtenářům představte.

Pocházím z Moravského Žižkova, je mi jednadvacet let a cvičím pravidelně v břeclavském H-Fitness asi rok a půl. Letos jsem se zúčastnil prvních dvou kulturistických závodů v životě a hned se dostavil úspěch.

Kdy jste se vlastně ke kulturistice dostal?

Ze začátku jsem začal cvičit jen tak pro sebe a asi po roce mne oslovil lednický kulturista Milan Obořil. Sledoval mě a řekl, že mám na to začat soutěžit. A tak jsme navázali spolupráci.

Zkoušel jste předtím jiný sport? Třeba jen rekreačně?

Když jsem byl mladší, tak jsem doma hrával fotbal, ale pak jsem začal postupně pupkatět a kvůli, nebo možná díky tomu, jsem se dostal ke cvičení a následně až ke kulturistice.

Teď už asi na jiné sporty není čas, že?

Rozhodně ne, protože kulturistika má psané, jak má každý den vypadat, takže na jiné sporty není čas, chuť ani vlastně ani energie.

Milan Obořil je známý tím, že sebe při cvičení nešetří. Je tvrdý trenér i ke svým svěřencům?

S Milanem jsme se dali dohromady od září 2014 a od té doby stále spolupracujeme v rámci jeho Obořil Elite Teamu. Trenér je to rozhodně přísný, ale to mu taky odpovídají výsledky na všech jeho svěřencích. Vyplatí se mu věřit.

Jak často jste s ním trénoval?

V objemové fázi jsem začínal s tréninkem třikrát týdně a následně v dietě tréninků přibývalo až na šestkrát týdně. Někdy i osm dní za sebou s jednodenní pauzou.

Zmiňoval jste rychlé úspěchy na závodech. Jaké to u tebe byly?

Podařilo se mi na mých prvních dvou závodech vybojovat dvě první místa. Tím se asi jen tak někdo pochlubit nemůže. Nejprve se mi to podařilo na mistrovství Moravy a Slezska a o týden později jsem ve stejné formě vyhrál celkem s přehledem i mistrovství republiky v kulturistice juniorů do sedmdesáti kilogramů. Rozhodně bylo úspěchem i to, že jsem překonal první drsnou předzávodní dietu. Milan se mi věnoval maximálně, co to šlo. Asi to měl i hodně těžké, protože já jsem o tom nic moc nevěděl. Musel jsem se ho ptát na každou hloupost.

Máte po vítězství na republice juniorů ještě chuť dále trénovat nebo jste si splnil sen?

Sen? Rozhodně ještě ne. Ale jeho první část ano. Mám v plánu se nadále zlepšovat a postupně se věnovat dalším a dalším soutěžím, dokud to půjde. Momentálně už zase cvičím třikrát týdně pod Milanovým vedením.

Žijete i nadále zdravě a cvičíte?

Po soutěžní sezoně jsem na tři týdny úplně vypnul, neřešil jsem stravu ani trénink, aby si tělo po zátěži odpočinulo. Ale teď už jsem opět zahájil objemovou fázi a přípravu na rok 2016.

Jak drastickou změnou pro vás byla změna jídelníčku?

Musel jsem omezit nezdravé jídlo a přijímat jen kvalitní stravu, což bylo ze začátku těžké, ale potom jsem si na to zvykl a teď už můžu říct, že mi to vyhovuje.

Jaké oblíbené jídlo si teď například nemůžete dopřát?

Vlastně jakékoliv sladkosti, fastfoody, ale v dietě mi přišlo jako oblíbené jídlo úplně všechno (smích). Jídelníček jsem si v té době totiž zakládal jen na kuřecím mase, rýži, bramborách a v poslední fázi přípravy jen na tresce, která mi přišla smradlavá.

Máte také jeden den v týdnu takový den, kdy sníte cokoliv, na co přijdete?

Teď si takový den dopřávám jednou za dva týdny, i v dietě jsem takový den dostal od Milana podle připravenosti formy. Když mi takový den dovolil, vždycky to končilo tak, že jsem se strašně přejedl, měl obrovský pupek a vždy mi bylo tak špatně, že jsem si říkal, že už to zakázané jídlo nechci ani vidět.

Lukáš Bína v akci na soutěži.

Jak se pohybovala vaše váha před začátkem diety a po závodech? Kolik jste musel shodit?

Dietu jsem začínal s váhou pětaosmdesáti kilogramů a musel jsem se vlézt do limitu sedmdesáti kilo. Nakonec se mi povedlo shodit patnáct a půl kila.

Přišly i nějaké zdravotní komplikace? Přece jen, striktní dieta, žádné cukry a dehydratace udělají své…

Dost jsem se po závodech zničil tím, že jsem za týden snědl patnáct kilo sladkostí a za tři dny po závodech jsem nabral zpět dvacet kilo. Měl jsem velké problémy s držením vody v těle. Teď už je to ale zase v normálu.

Jak váš nový koníček přijala rodina a okolí?

Ze začátku to rodina brala v pohodě, ale v dietě, kdy je minimální příjem cukrů, už to tak skvělé nebylo. Spojení těžké manuální práce na stavbě s tréninkem mělo vliv na mou psychiku a náladu, takže jsem byl pořád naštvaný a nepříjemný na všechny v okolí. Ale i to přešlo.

Co vám kulturistika dala?

Je to prostě sport, ve kterém jsem se našel. Mám rád, když má každý den svůj řád a je dáno, jak má vypadat. Potom je skvělý pocit pozorovat výsledky a pokroky.

Už máte plány, kde se ukážete příští rok ve vrcholné formě?

Rád bych se představil příští rok větší a více vyrýsovaný na mistrovství Moravy a Slezska juniorů a mistrovství republiky, tentokrát už ale v kategorii do sedmasedmdesáti kilogramů.