Místo společenské róby a ceny pro královnu sportovců na okrese si vzala antibiotika a šla spát. Nejúspěšnější sportovkyní roku 2012 na Břeclavsku se stala čtyřiadvacetiletá vícebojařka Markéta Malariková, cenu za ni ale převzal oddílový kolega Roman Paulík. Nejčastěji bodující atletka břeclavské Lokomotivy stále není zdravá a pomalu ale jistě dává přednost studiu před sportem.

„Mám jako student poslední možnost odjet do zahraničí, chci toho využít," přiznává mladá Břeclavanka.

Kvůli nemoci jste si nemohla přijít na vyhlášení nejlepších sportovců pro vaši první cenu. Jak se teď cítí nejlepší sportovkyně břeclavského okresu?

Co se týče zdraví, po třech týdnech nicnedělání se necítím úplně v pohodě. Nebaví mě ležet doma. Ale kašel už ustupuje, tak jsem ráda.

Je jasné, že jste odbornou komisi zaujala hlavně ziskem titulu mistryně republiky ve víceboji. Byla opravdu ta loňská sezóna tak výjimečná?

Loňská sezóna mně osobně nepřišla nijak výjimečná, byla jako všechny ostatní. Jen škoda zimy, kdy jsem byla nemocná a nemohla jsem objet více vícebojařských akcí. Ale aspoň v létě jsem si to vynahradila, to mi vyšlo parádně. Navíc jsem odjela na dva víceboje do zahraničí, to byla super zkušenost.

Je letos nějaká šance, že byste loňskou sezonu ještě překonala? Třeba dalším úspěchem ve víceboji? Jaké jsou vůbec tvé sportovní ambice v roce 2013?

Mé sportovní ambice pro tento rok právě nejsou žádné. V létě se chci podívat do zahraničí, kam jsem se kvůli závodění nikdy nedostala. Stále mě to láká. Chci využít tu možnost, dokud ještě studuju. Mým cílem je udělat státnice a vyrazit pryč, což se nedá skloubit s tréninky a brigádami. Dala jsem přednost škole.

Není to škoda?

Možná. Nejdřív jsem si říkala, že půjdu zkusit ještě nějaké víceboje pod širým nebem, ale poslední dobou se dost potýkám s motivací. Nějak ztrácím chuť trénovat v Olomouci pořád sama, přemlouvat sama sebe a jít na trénink, na kterém mě nikdo nečeká. Když je zima a prší, je ta motivace ještě nižší. Teď ta nemoc dýchacích cest mi to rozhodování ještě usnadnila a mistrovství republiky asi vzdám. Sice bych mohla ještě nějaký osobní rekord překonat a nominovat se na evropský pohár ve vícebojích do Švýcarska, ale v té době už bych měla být v zahraničí. Do té doby budu trénovat podle sebe. Když budu v Břeclavi, půjdu na trénink s ostatními atlety, ale v Olomouci se budu věnovat škole.

V sousedním Hodoníně zvítězila v anketě také atletka, běžkyně Sylva Škabrahová. Znáte se minimálně jako soupeřky, ne?

Sylvu Škabrahovou znám, byla jsem s ní i na mezistátním utkání, když jsem ještě dělala trojskok. Pak jsem ji ale ztratila z dohledu. Jako přímou soupeřku ji neznám, protože momentálně děláme každá úplně jinou disciplínu.

V první desítce žebříčku byli ještě další vaši oddíloví kolegové z Lokomotivy Paulík a Šestáková. Má atletika opravdu v Břeclavi tak dobré jméno?

Myslím, že atletika má ve městě dobré základy i dobrou pověst. Jen je tu už pár let problém s tím, že nemáme moc nástupců. Mladé lidi atletika tak nebere, jak by mohla a měla. Přitom tu bylo a je hodně dobrých atletů. Ale problém je i v tom, že tu nejsou skoro žádní trenéři.

Máte představu, jaký sport byste dělala, kdyby vás nezlákala atletika?

To je fakticky těžké říct, co bych dělala za sport. Vždycky se mi líbil street dance, párkrát jsem s kamarádkou navštívila i taneční skupinu. Ale to mi prostě nešlo. K atletice mě přivedl taťka, který mě vozil na základní školu na Slováckou do sportovek. Pak jsem tam i přestoupila a dodnes na ní vzpomínám jen v dobrém. Byla jsem tam spokojená. A pak, když jsem odcházela, tak jsem to i obrečela.

V Olomouci studujete poslední ročník magisterského studia. Jak jde psaní diplomky a jaké téma jste si vybrala?

V posledním ročníku jsem, to ano. Ale diplomku ještě nepíšu, trošku jsem si to rozložila a půjdu na její obhajobu až v lednu. Téma mám vybrané, to se samozřejmě týká pohybové aktivity, která je mi blízká. V dubnu začnu dělat průzkum právě na Slovácké, a pak to dopíšu.