Při neúčasti dvou předních českých vícebojařek si z mistrovství republiky ve víceboji díky excelentním výkonům, čítajícím hned čtyři osobní rekordy, zaslouženě pověsila na krk zlatou medaili. Přitom pro ni celé závody mohly skončit už po první disciplíně. „Na to, jak celý sedmiboj velmi nešťastně začal, to mělo neskutečně šťastný konec," přiznává mladá Břeclavanka.

S jakými ambicemi jste do Staré Boleslavi odjížděla?

Na mistrovství jsem jela hlavně s tím, že chci udělat 5200 bodů. To byl cíl číslo jedna. A protože jsem věděla, že do Staré Boleslavi nejedou dvě nejlepší české vícebojařky, tak jsem si dělala zálusk i na medaili. Ze všech soupeřek jsem měla nejlepší součet bodů, ale taky mi bylo jasné, že se budu muset v něčem zlepšit, abych mohla vyhrát zlato. U Anety Komrskové, kterou jsem považovala za hlavní soupeřku v boji o titul, se dalo počítat s tím, že taky půjde na osobáky, takže jsem nemohla zůstat u průměrných výkonů.

Věděla jste, že máte takovou formu?

S formou je to docela těžké. Je pravda, že v prvním závodě před republikou jsem si dala hned osobák na překážky a věděla jsem, že čas může jít ještě dolů. Na soustředění jsme se překážkám docela věnovali, stejně tak výšce a dálce. Říkala jsem si, že když to dám na tréninku, v závodě se k tomu chci minimálně přiblížit. Myslím, že mi to pomohlo. Popravdě jsem si ale nemyslela, že se mi povede útok na zlato. To je můj problém, že si tolik nevěřím.

Trénovala jste na sedmiboj před republikou nějak speciálně?

Každý, kdo se nějakému sportu věnuje, musí tomu přizpůsobit i trénink. V zimě jsem víc běhala, bylo tam zařazených víc úseků, ale zase na druhou stranu jsem chodila méně odrazových cviků. Ty jsem ale cvičila dost i v posilovně. Příprava byla dobrá, jen to zdraví, kdyby mě tolik nezlobilo.

Popište tu klíčovou situaci na stovce překážek? Co se tam stalo, že jste spadla?

Ani pořádně nevím, jak se to semlelo. Na osmé nebo deváté překážce Komrsková běžící po mé pravici shodila překážku, ta spadla do mé dráhy, odrazila se od země a já o ni zakopla. Musela jsem uhnout do vedlejší dráhy a spadla jsem. Pak jsem se zvedla, a řekla jsem si, že je to konec, ale že to musím doběhnout, abych měla alespoň nějaké body, i když by mi byly k ničemu. Hned na to šel můj trenér podat protest. Nejdřív to vypadalo, že poběžím znovu sama, ale nakonec běžely všechny holky. Podle trenéra jsem měla běžet stejně rychle, jen bez pádu, aby to bylo spravedlivé. Ani nevím jak, ale po dvaceti minutách jsem to odběhla znovu, odraná, bolely mě oba kotníky, ale najednou jsem byla v cíli. Navíc v osobním rekordu.Ten druhý běh si pořádně ani nepamatuju.

Bojovala jste celý jeden den s Komrskovou. Sledovala jste její výkony a snažila se něco odkoukat? Znáte se s ní?

S Komrskovou se znám jen ze závodů, pamatuji si ji spolu s její oddílovou kolegyní Galertovou, protože ony dvě se vždycky hecovaly navzájem. Vždycky vyhrávala jedna nebo druhá. Nesnažila jsem se od ní nic okoukávat.

Po prvním dni jste vedla jen o patnáct bodů, což je ve víceboji téměř zanedbatelný rozdíl. Jaká byla porada s trenérem před druhým dnem?

S trenérem jsem se o druhém dnu ani moc nebavili, protože jsme nevěděli, jak budou vypadat ty kotníky. Bála jsem se, abych závod vůbec dokončila, protože v odrazech do toho dávám hodně síly. Po závodě jsem si na to dávala střídavě ledovou a horkou vodu. Večer jsem ledovala oba kotníky. Ráno už jsem na to nemyslela a chtěla si v dálce zajistit body hned prvním pokusem. Skočila jsem 563 centimetrů, ale to mi nestačilo. Věděla jsem, že mám na víc, tak kolem 580. Nakonec jsem druhým pokusem dala 584 centimetrů, což mě moc potěšilo, protože to mě od Komrskové poprvé oddělilo.

Které z disciplín jste se nejvíce obávala?

Vždycky jsem se obávala koule, protože tu mám při víceboji vždy nejhorší, přitom na tréninku mi to jde. Sama to nechápu. Štve mě to. Teď kouli trénuji s vrhači v Olomouci, pozměnila jsem techniku, ale nedokážu se s tím pořád srovnat. Tentokrát jsem se ale bála hlavně té dálky, aby to kotníky vydržely. Jinak to je moje nejoblíbenější disciplína.

Co vás naopak nejvíce potěšilo?

Nejvíce mě překvapil oštěp. Když o nic nejde, hážu jím hodně daleko. Myslím, že jsem schopná hodit kolem čtyřiceti metrů. Takže když na republice hned první pokus doletěl na 39,58, zářila jsem štěstím. Snad po pěti letech jsem si v oštěpu překonala osobák. Technika oštěpu je těžká, musí se tam myslet na hodně věcí naráz.

Soutěžilo se vám lépe, když jsi věděla, že už ti soupeřka tak nedýchá na záda?

Právě v tom oštěpu se to asi projevilo. Najednou jsem už nebyla ve stresu, nedělala jsem zbytečné chyby. To mi vyhovovalo. Na závěrečné osmistovce jsem si proto chtěla udělat osobák, což se o kousek povedlo.

Jaké byly vaše první pocity, když jste doběhla osmistovku? Věděla jste už před ní, že když doběhnete v rozumném čase, o zlato nepřijdete?

O zlatu jsem věděla už po oštěpu. Měla jsem náskok v dálce i oštěpu a navíc jsem věděla, že Komrsková běhá pomaleji než já. Nechtěla jsem ale nechat nic náhodě, kdyby se náhodou zlepšila. Začala jsem přemýšlet, že bych zkusila zaútočit na hranici 5400 bodů, ale to bych musela tu osmistovku zaběhnout ještě o tři sekundy rychleji. To už nebylo v mých možnostech.

Jak jste se cítila po vyhlášení vítězů? Byla jste omlácená a unavená?

Na stupních vítězů jsem byla neskutečně šťastná, že se mi všechno povedlo tak, jak jsem chtěla. Udělala jsem čtyři osobáky a další dva výkony byly těsně pod nimi. Přitom ten začátek byl jak ze zlého snu. Dost mě překvapilo, kolik lidí závody sledovalo a kolik jsem poté dostala blahopřejných SMS zpráv. Potěšilo mě, kolik lidí si na mě vzpomnělo. Byla jsem dost unavená, musím si teď hodně odpočinout a dát do pořádku oba kotníky. Ty mě momentálně nejvíce limitují.

Dá se říct, že je to zatím vrchol vaší atletické kariéry?

Obhájit titul nebude jen tak. Vyhrála jsem díky tomu, že dvě přední závodnice se nezúčastnily. Splnila jsem si oba cíle, a to jak součet bodů na 5200, tak i to, že budu závodit na vícebojařském TNT Fortuna meetingu na Kladně (9.-10. června – pozn. red), kde závodí světová špička. Sice tam budu nejhorší, ale to mi nevadí, je to pro mě další zkušenost. Snad se do té doby nezraním.

Jaké jsou teď další vaše cíle?

Těším se na atletickou ligu družstev. To jsou další skvělé závody, protože tam jezdíme společně jako družstvo a podporujeme se navzájem. Všechny disciplíny letos máme docela dost našlapané a snad půjdeme i do baráže o extraligu. Snad se zadaří. Mým osobním cílem je pak skočit v dálce šest metrů.

Co vás teď v nejbližší době čeká? Můžete ještě v této sezoně titul mistryně republiky něčím přebít?

Popravdě, nevěřím, že ještě v tomto roce zvládnu sedmiboj nad 5300 bodů. Snad další rok. Dalším můj cíl je absolvovat víceboj někde v zahraničí. Třeba jet závodit do Anglie nebo do holandského Woerdenu, to by bylo skvělé.