Sezona vám před pár týdny skončila, jak ji hodnotíte?

V soutěžích mužů jsme měli zapojených pět družstev. Áčko hrálo druhou nejvyšší soutěž v republice, tedy první ligu a po vítězství v dlouhodobé části postoupilo do play-off. Tam podlehlo až ve finále celku El Niňo Praha B, a tak skončilo v tabulce na druhém místě. Umístění je to krásné, přesto jsme věřili, že jsme schopní finále vyhrát. Bohužel, sportovní forma některých našich hráčů nebyla v play-off taková, jako během základní části. I proto se nám to nakonec nepodařilo. Béčko hrálo v nejvyšší krajské soutěži divizi a skončilo celkově na devátém místě. C-tým hrál krajskou soutěž a obsadil 8. místo. D-družstvo se probojovalo do semifinále play-off o přeborníka okresu a nakonec byli celkově čtvrtí a éčko v základní soutěži přeboru okresu obsadilo sedmé místo. V soutěži mládeže obsadili naši chlapci druhé místo v přeboru okresu v kategorii dorostu.

Dá se tedy říct, že jste ćelkově s ročníkem 2012/2013 spokojení?

Ta letošní sezona z pohledu účasti našich mužských družstev byla spíš průměrná, veliká spokojenost byla s účastí v ligové soutěži a v okresních soutěžích, horší to bylo s našimi výsledky v krajských ligách. Tam se nám moc nevedlo.

A jak hodnotíte právě skončený ročník z pohledu mládeže?

Nic než maximální spokojenost, chlapce trénuje hráč ligového A-týmu Petr Hoferik a jejich výkonnost neustále roste. V přeboru družstev dorostu obsadili vynikající druhé místo a sbírali i spoustu úspěchů na turnajích, ať už okresních a krajských, ale také na celostátní republikové úrovni. Filip Růžička je v desítce nejlepších mladších žáků České republiky. Právě o posledním květnovém víkendu se konalo mistrovství České republiky mladšího žactva a Filip přivezl dvě bronzové medaile. To je obrovský úspěch.

Je to složitá cesta dostat se s mládežníky na takovou úroveň?

My jsme schopní chlapce na takovou úroveň dostat, ale k tomu potřebujeme absolutní spolupráci s rodiči, kteří v tom chlapce podporují a ne, že ho pouze „odloží na trénink". Stojí to spousty času a tvrdého tréninku. A potom to je možné. Máme vynikající tréninkové podmínky, vynikajícího trenéra, tréninkového robota i materiální zabezpečení. Záleží jen na tom dotyčném, zda chce něčeho dosáhnout, nebo se spokojí s průměrem.

Je o stolní tenis v Hustopečích mezi mládeží zájem?

Velice malý, ale tak to mají všechny sporty a je to trend v celé republice, že mládež nechce moc sportovat. A když už, tak není ochotná obětovat tomu sportu něco navíc. Já nejsem vůbec příznivcem srovnávat dneška s minulostí, ale já když jsem před čtyřiceti lety začínal se stolním tenisem, tak jsme mohli trénovat jednou za čtrnáct dnů hodinu ve škole v tělocvičně, kde jsme si postavili dva stoly. A bylo nás tam čtyřicet. Tak jsme pak doma na dvoře položili na barel od vody staré dveře, místo síťky dali desku a hráli jsme celé prázdniny, každý den, a s korkovou raketou. A dnes je všechno, veškeré zázemí, trenéři, pálky s jakými hrají nejlepší světoví hráči, ale nejsou děti, není zájem. Těch zájmů mají mnoho. Nezbývá než hledat ty správné chlapce, které to bude bavit.

Co vykazuje ostatní činnost vašeho oddílu?

Samozřejmě, že se neomezujeme pouze na hraní mistrovských soutěží. Pravidelně v listopadu pořádáme obrovský celostátní turnaj staršího žactva a dorostu. Je to turnaj nejvyšší kategorie a po dva dny projde naší halou více než tři sta hráčů a hráček. Dále pořádáme okresní přebory mládeže a také krajské turnaje. V Hustopečích máme vytvořené skvělé podmínky pro stolní tenis a bylo by hříchem jich nevyužívat.

Prozradíte už, co chystáte do nové sezony?

Uvidíme jaké soutěže budeme na podzim hrát, není jednoduché táhnout první ligu. Víme však zcela jistě, že dostanou v mužských družstvech ještě více příležitostí naši mladí. Filip Růžička bude hrát v divizním družstvu, další pak v okresních soutěžích za dospělé. V polovině srpna se začneme připravovat na novou sezonu.