„Naprostá většina týmu jsou skauti a kdysi jsme se díky naší kolegyni seznámili s lakrosem. Tak jsme to zkoušeli, hráli a docela nás to chytlo,“ vypráví kapitán týmu Luboš Hrdlík.

Když už se mladá mikulovská sestava cítila být připravena na měření sil s dalšími družstvy, přihlásila se do Moravské ligy.
Jako všichni začátečníci se ale především chtějí učit od svých zkušenějších soupeřů, na konto si však již připsali první vítězství. Na vavřínech ale neusínají. „Chceme hlavně zapracovat na obraně a taky si nacvičit nějaké standardní situace,“ odhaluje plány kapitán týmu.

Ve svém družstvu má dokonce i jednu zástupkyni něžného pohlaví. A to lakros není právě bezkontaktní hra. Má snad mladá žena na hřišti nějaké výhody?
„Když ji minule soupeř srazil k zemi, tak se jí potom omluvil. Tento sport je dost tvrdý, ale atmosféra na turnajích je velmi přátelská,“ směje se Hrdlík, který plánuje přivést lakrosový turnaj představit i do Mikulova.

V domácím prostředí by mohl tým se jménem OSTO6 uspět. Nejen díky netradičnímu názvu. „K názvu ostošest jsme dospěli v hospůdce, jak to tak většinou bývá,“ říká s rozjařenou tváří a objasňuje původ, který není až tak tajemný, jak vypadá. Stejně jako samotný lakros.