Stejně jako za sportovní výkony mohla Buzrlová dostat cenu jako odměnu za to, jak loňský rok zvládla. Pohodlí břeclavského gymnázia vyměnila za neznámé vody lékařské fakulty na Karlově universitě. Zvládat medicínu a sport na úrovni reprezentace do třiadvaceti let není jen tak, což na vlastní kůži poznává sama veslařka. „Na mistrovství republiky na trenažérech jsem byla. Dva dny před zkouškou z fyziky, to bylo výborné," pousmála se Sportovkyně roku.

Na úvod přijde otázka, která musí zaznít. Jak moc si tohoto ocenění vážíte?

Hodně, protože mě nakopne dál. Měla jsem trošku krizi, i kvůli škole. Studuju a u toho se snažím veslovat.

A přitom spíš veslujete a u toho se snažíte studovat?

Jak kdy. Jsou chvíle, kdy se to střídá. Teď mi to pomůže zvládnout další sezony. Ale to už tak říkám několik let. Teď to půjde.

Sportovkyně roku 2015 Břeclavska Anežka Buzrlová.

Jak vlastně můžete mít krizi, když vám letos bude jedenadvacet let?

Není to sportovní krize. Ale jsem pořád ve stresu, že nic nestíhám kvůli škole. Dilema, že když půjdu na trénink, nestihnu se něco naučit.

Vybrala jste si medicínu, což je hodně těžký obor i bez vrcholového sportování.

Myslím, že je to krásný obor (smích).

Kolik času vám tedy škola zabere.

Teď mám po zkouškách, tak se učím hodinu dvě denně. Ale jinak píšeme průběžně testy každý týden, je toho fakt hodně. Někdy i pět hodin. V autobuse, když jedu na trénink. Po něm taky. Nic jiného vlastně nedělám.

Kam se hodláte vydat ve vašem studijním oboru?

Nevím. Doktoři mají s atestacemi hodně času si vybrat. Teď jsem se snažila na něco přijít, ale vážně nevím. Často se to mění.

Kam to můžete dotáhnout ve sportu?

To je těžká otázka. V tomto směru žiju spíš ze dne na den. Snažím se to zvládnout. Soutěže jsou většinou po zkouškách, dá se na to dobře připravit. Uvidím, jak zajedu na kontrolkách v porovnání s ostatními.

Teď je sezona trenažérů, ale zároveň i zkouškové období…

Ale na mistrovství republiky jsem byla. Dva dny před zkouškou z fyziky, to bylo výborné (smích). Zkoušku jsem udělala, na trenažérech jsem byla šestá, takže dobrý. Snažím se co nejdřív chodit na vodu, abych si trošku nadběhla před sezonou.

Dokážete oddělovat myšlenky na veslování od těch školních?

Když je tréninku hodně a je těžký, snažím se přemýšlet nad jinými věcmi. Na druhou stranu, když mám hodně učení, tak vypnu a soustředím se jenom na to veslování. Skvěle se to doplňuje (úsměv).

Veslování vypadá jako monotónní sport. Můžete ale na mistrovství republiky dejme tomu počítat kůstky v zápěstí?

Při závodě je olympijská dráha dva kilometry. Dáte si rychlý start, u kterého nepřemýšlíte. Pak na dvě stě padesátce dostanete první krizi, pak se to srovná, další krize je na kilometru. U toho se nepřemýšlí, i když je to dlouhých osm minut.

Cenu Sportovec roku jste dostala za rok 2015. Na co z jeho sportovní části vzpomínáte nejraději?

Individuálních závodů na skifu jsem moc neměla. Dobrý závod byl ve finále poháru, kdy jsme v párové čtyřce dojeli třetí. Před námi byly reprezentantky. A pak v listopadu Basilej s reprezentací, byly jsme druhé, to bylo super.

Je veslování také o týmové chemii jako v týmových sportech? Nebo jinak, můžete veslovat s někým, koho nesnášíte?

Můžete, ale projeví se to. Když si s těmi lidmi sedíte stoprocentně, je tam týmový duch. I radost z vítězství je lepší. V reprezentaci jsme z různých klubů a ne vždycky se máme rádi. Zvlášť ženy, jak to bývá (úsměv). Tak se stává, že jezdí posádky, které se nemusí.

A ví se to?

Ví. Ale může je to motivovat, že nechtějí před tou druhou povolit.

Jak to máte s vaší parťačkou Markétou Nedělovou, která rovněž studuje v Praze?

Bydlíme tam spolu, trénujeme spolu. A Markéta je dobrý člověk, rozumíme si. I když se neshodujeme stoprocentně. Ale závodím s ní ráda.

Co je vrchol, který vás čeká v letošním roce?

To se všechno odvíjí od toho, jak dopadnou kontrolní závody v dubnu. Podle nich se pak budou skládat posádky.