Po posledních závodech v Rakousku, kde skončil druhý, přibral přes noc asi třináct kilo. „Mám už problém s ledvinami, po odvodnění těla kvůli závodům jsem na druhý den vyloženě otekl. Měl jsem tak jen týden na to, abych shodil sedmnáct kilo. Každé ráno jsem musel chodit čtyřicet minut na páse do kopce. Samozřejmě na lačno. Do toho vypít za den osm až deset litrů vody," popisuje své poslední dny před závody Obořil.

Odpoledne ho pak čekal tvrdý trénink s minimálními přestávkami a po něm opět chůze na pásu. A tak každý den dokola. Jedl jen samotné maso, neokořeněné, ani zeleninu, ani ovoce, ani žádný olej, ani sůl. „Na talíři jsem měl jen kuřecí prsa upravené ve vodě nebo na sucho na grilu. A příbor," směje se čtyřiadvacetiletý kulturista, který už nemohl jíst ani doplňky stravy. I ony zadržují vodu.

Jenže ani tato drastická dieta zcela nepomohla. „Když jsem odjížděl do Budapešti, musel jsem za čtyři hodiny shodit ještě čtyři kila, abych se vešel do váhové kategorie do pětaosmdesáti kilo," poznamenal břeclavský silák, který pracuje jako osobní trenér.

Už den před závody nic nepil, celých 24 hodin nepolkl ani jedinou slinu, vše vyplivával. Naposledy se najedl v den závodů ráno, několikrát musel do horké vany, aby vypotil i zbytky vody v těle. „Na cestu jsem se navíc oblékl jak na Sibiř, abych se neustále potil," popsal cestu za co nejvyrýsovanějšími svaly.

„Ty pocity bych nepřál nikomu zažít, ale věděl jsem, že to přijde. Brněl jsem, měl jsem křeče, návaly na zvracení, skoro jsem omdléval," vyprávěl o svém dobrovolném týrání.

Navážil přesně 85 kg a vešel se tak do kýžené kategorie. Už v tu chvíli věděl, že je pro sebe vítěz. A další na sebe nenechalo dlouho čekat. „Už jsem mohl začít trošku jíst, doplnit minerály. Vypadal jsem dvakrát větší než ostatní," liboval si Obořil.

Životní formu neměl, kvůli nemocným ledvinám se mu nepodařilo sundat všechnu vodu. I tak ale ve své kategorii neměl konkurenci. Ta ho zklamala. „Myslel jsem, že si zazávodím víc, ale tohle nejde ovlivnit. Nakonec šlo i o absolutního vítěze, sudí se radili snad pět minut, ale opět mě porazil stejný závodník, co před dvěma týdny v Rakousku," dodal Obořil.

Lepší start do seniorské kategorie si přát nemohl, teď jej ale čeká pauza. „ Musím kariéru ukončit, hlavně kvůli zdraví. Cvičit určitě nepřestanu a třeba se vrátím, když mi to zdraví dovolí. K tomu ale potřebuji sponzora, který mě bude dlouhodobě podporovat, abych nemusel vydělávat pouze na svůj koníček. Nechci okrádat rodinu," ukončil rozhovor mladý kulturista, který si kromě zlatého poháru z Maďarska přivezl i osobní „vítězství". S přítelkyní se zasnoubili.