Na Břeclavsko přišla po svém reprezentačním vystoupení na evropském šampionátu mládeže v Bratislavě, kde Ukrajinu reprezentovala. Měla teprve čtrnáct let, ale protože byla od deseti pryč z domova ve sportovním centru v Kyjevě, nedělalo jí problémy zvyknout si na nové působiště.
Velmi rychle se naučila česky a málokdo pozná, že je cizinkou. Z Ukrajiny si přinesla herní návyky, které ji brzdily v dalším rozvoji. Její hra byla orientována na beckhand, užívání útočného forhandu bylo potlačováno. Proto v průběhu minulých let bylo na Olesjině forhendu systematicky pracováno a výsledky jsou již zde, i když drobné rezervy zůstávají.
Když mladá hráčka přišla do Slovanu Břeclav, hrál tým druhou ligu. Společně s Lucií Gajanovou, Lindou Ivanovou a Idou Jandovou porazily v dramatickém boji o postup Moravskou Slávii Brno a postoupily do první ligy.
Stachova s Gajanovou byla pilířem družstva, obě prohrály v průběhu sezony jen čtyřikrát.
V další sezoně zůstal hráčský kádr pohromadě a Břeclav měla v sezoně k postupu blízko až do konce. Ten jim však nakonec unikl. Tým břeclavských stolní tenistek, tentokrát už pod názvem Slovan Břeclav Gumotex, skončil na čtvrtém místě. Do nejvyšší soutěže postupovaly první dva celky.
V další sezoně doplňovala Gajanová se Stachovou sestry Janu a Šárku Piperovy. Tento kolektiv vybojoval postup do extraligy a nastartoval cestu k dalším úspěchům, jehož vyvrcholení byl zisk mistrovství. To nebyla již Olesja tou, která tým táhla, ale byla ve stínu Weberové, Poliačkové a Mai Gejie. Přesto získávala na třetím postu důležité body.
V této sezoně bude bojovat po boku Ivany Weberové a Renáty Štrbíkové.
