Ke splnění olympijského limitu chybělo atletovi ze Staroviček na Břeclavsku jedenáct centimetrů. „Nechci se vůbec na nic vymlouvat, ale už ze začátku roku tam byly trochu zdravotní i rodinné problémy, o kterých nechci mluvit. Pak chybělo i trochu štěstí. Třeba na mistrovství republiky jsme skákali do protivětru a s tím se těžko bojuje,“ zmínil Juška.

Další cesta na olympiádu vedla přes světový žebříček. V něm se nedostal mezi dvaatřicet nejlepších jen o dvě příčky. „Trochu jsem měl v hlavě, že bych jel třeba místo někoho. Tajně jsem doufal, ale bohužel to nevyšlo,“ smutnil Juška.

Místo v Tokiu se tak nyní nachází na atletickém dětském kempu, kde pomáhá vícebojaři Adamu Sebastianu Helceletovi. „Jde aspoň o příjemné odreagování, ale smutek z toho, že jsem se na olympiádu nedostal, pořádně nezalepí vůbec nic,“ hlesl.

SMUTNÝ POHLED

Přesto o olympijských závodech má přehled. „Když mám volnou chvíli, dívám se aspoň na výsledky. Samozřejmě sleduju hlavně české sportovce,“ hlásil Juška.

A jak vidí šance českých atletů? „Medaili bych přál úplně všem, když se ale podívám do světových tabulek, muselo by jim to vyjít stoprocentně a ostatním o něco míň. Na takových akcích se ale může stát cokoliv,“ sdělil Juška.

Ten nejen v závodě, ale i před televizní obrazovkou vnímá absenci diváků na sportovních stadionech. „Někdo tam sice je, ale jde většinou jen o trenéry nebo pár lidí z týmu, což je smutný pohled. Mohla vyjít stoprocentně aspoň taková vrcholná akce jako olympiáda, aby atmosféra donutila sportovce k velkým výkonům. Některým to ale nevadilo, když v neděli padl světový rekord ve trojskoku,“ pravil s úsměvem.

V této disciplíně se nedávno představil i Juška. „Měl jsem chvíli volno, poslední závod jsem šel vlastně v trojskoku, kde jsem si skočil po několika letech osobák. Minulý týden jsem začal zase trénovat, ale žádný velký závod teď není,“ dodal Juška s tím, že další milník je zářijová Velká cena Tábora.