V italské Sabaudii jste se o víkendu představil vůbec poprvé v závodě Světového poháru. Jak jste to prožíval?

Kromě mě to byla premiéra i pro Dana Noska a musím přiznat, že se to na nás trošku projevilo. Ve startovní listině byly prakticky samé špičkové posádky, které pojedou na olympiádě o medaile. Ne že bychom z toho byli úplně rozklepaní, ale při vědomí, kdo jsou veslaři kolem nás, byla naše nervozita značná.

Sice jste dojeli mezi šesticí lodí poslední, ale ztráta nakonec nebyla nijak propastná…

Potřebovali jsme si vyzkoušet, jak rychle jedeme a jestli jsme konkurenceschopní. A úplně jsme to nezametli, docela to šlo. Musím říct, že jsem si to užil.

Pro vaši posádku je ale vrcholem červencové mistrovství světa do třiadvaceti let, které se pojede u nás v Račicích. S jakými ambicemi půjdete na start?

Výběr pro párovou čtyřku byl pečlivý, všichni se tam chtěli dostat. Dá se říct, že v Račicích budeme možná největším domácím želízkem. I když netvrdím, že nemohou zajet líp třeba osma nebo párovka holek. Základem pro nás bude postup do finále A, pak se uvidí. Věřím, že nám dodá sebevědomí i právě čerstvá zkušenost ze Sabaudie.

Dostanete se ještě občas i na Dyji, nebo už trénujete výhradně v Praze?

V Praze bydlím a studuji Českou zemědělskou univerzitu, kde se mi teď mimochodem zrovna moc nedaří skloubit školu s trénováním. Proto už v Břeclavi prakticky netrénuju. Když se tady občas objevím, tak jdu spíš na kolo nebo do posilovny. Na klub se stavím spíš pokecat s kamarády.

V Praze se připravuje i vaše sestra Markéta, která třeba nedávno marně bojovala o účast v Tokiu na olympijské kvalifikaci v Lucernu. Jste spolu v pravidelném kontaktu?

Jsme oba v Praze, ale každý v jiném klubu. Markéta závodí za Olymp, který ji také zařídil ubytovnu, a já jsem zase na Dukle. Bydlíme ale celkem kousek od sebe, takže se potkáváme docela často.