Vysněnou premiérovou účast pod pěti kruhy má ve vlastních rukou. „Když se mi v dubnu povedlo na světáku v Kanadě být čtvrtá v keirinu, dostala jsem se na postupové místo, ale tehdy byla olympiáda poměrně daleko. Bavili jsme se o té možnosti, ale moc jsem si ji nepřipouštěla. Teď už to začíná být reálné. Vím, že na to mám a že bych mohla jet na olympiádu. Mrzelo by mě, kdyby se to nepovedlo,“ přiznává břeclavská rodačka.

Dráhový cyklista brněnské Dukly Martin Čechman s trenérem Petrem Klimešem (vpravo).
Dráhaři Dukly Brno zrychlují, zase chytají vlak. K Paříží má nejblíž Jaborníková

České ženy nemají možnost postoupit přes týmový sprint, takže zbývá redukované pořadí jednotlivých disciplín. A když Jaborníková ve dvou zbývajících Nations Cupech před sebou udrží Helenu Casasovou Roigeovou ze Španělska, neměl by jí start v Paříži uniknout. „Myslím, že v týmovém sprintu už se kvalifikace nějak výrazně nezamíchá, takže to tak asi je. Je mezi námi poměrně velký bodový rozdíl, který je potřeba udržet, ale to nic nemění na tom, že bych chtěla minimálně postoupit do finále v keirinu,“ vyhlíží dva díly světového poháru.

Začátkem týdne se vrátila s výpravou Dukly Brno z Nations Cupu v australském Adelaide, kde se jí však příliš nevedlo. „Nejsem spokojená, nějak se už delší dobu nemůžu dostat do takové formy a k časům, které jsem jezdila rok a půl zpátky. Je to trochu nepříjemné teď při olympijské kvalifikaci, ale ta pořád není úplně ztracená,“ věří třiadvacetiletá dráhařka.

S trenérským týmem uvažují, čím to je, že nyní stagnuje. „Asi je normální, že ten výkon nejde pořád nahoru. Je pravda, že do té doby jsem se na každých závodech zlepšovala a posouvala časy, občas se to asi musí zastavit, nejde to donekonečna. Teď momentálně moje výkony nestačí, abych si zazávodila na světáku, kde nás startuje tolik,“ mrzí Jaborníkovou, která vlastní tři stříbra z mistrovství Evropy do 23 let.

V Adelaide obsadila v keirinu 28. pozici stejně jako Casasová Roigeová, ve sprintu skončila třicátá, sedm příček před Španělkou. „Ze závodů mám smíšené pocity. Dala jsem do toho všechno, ač by někdo řekl, že to může vypadat tak, že ne, ale dala. Prostě to vůbec nevyšlo, musíme dál makat,“ burcuje.

V Austrálii byla poprvé v životě. „Bylo to skvělé. Když člověk srovná trénování ve třiceti stupních a pak u nás v Česku, je to sto a jedna,“ povídá.

Dráhový cyklista brněnské Dukly Martin Čechman (v tmavém) jede na první pozici v keirinu.
Dráhař Čechman po závodní pauze opět načítá své soupeře a hledá sebejistotu

Další Nations Cup začne v Hongkongu 15. března, poslední startuje v kanadském Miltonu 12. dubna. Do té doby mají dráhaři prostor k přípravě. „Něco se dá stihnout, před Hongkongem pojedeme na soustředění do švýcarského Grenchenu na deset dní. Doufám, že se tam povede udělat kus práce, který se potom promítne do dalších dvou svěťáků,“ přeje si.

Součástí elitního ženského týmu brněnské Dukly je také její sestra Anna. Navzájem se podporují, i když jsou rivalky. „Máme to pořád stejně, jedna druhou chceme porážet. To je normální a myslím, že to tak bude vždycky, stejně jako že se budeme podporovat,“ popisuje Jaborníková.