Úspěchem přitom bylo samotné protnutí cíle. Závod na hranici lidských možností nedokončilo přes sto čtyřicet ultraběžců z celkem 214 startujících. „Teprve až v cíli jsem zjistil, že jsem doběhl na desátém místě, což je skvělý výsledek. Celý závod jsem neznal průběžné pořadí, protože by mě to mohlo vyvést z meditace. Pořadatelé při vyhlášení pozvali na pódium všechny ultra běžce, kteří doběhli do konce. Lidi nám tleskali jako pominutí, a i díky tomu stojí za to se vrátit,“ uvedl Švrček.

Plavba krajinou i utrpení


Sedmatřicetiletý vytrvalec z Lednice objíždí ultramaratonové závody, v minulosti už dokázal zaběhnout například také závod na 24 hodin. Tentokrát své vlastní limity ještě posunul, když na závodní trati strávil dohromady 26 hodin a 16 minut, tedy jeden celý den a přes dvě hodiny k tomu. „K Balatonu to mám kousek a na tak velký závod je startovné kolem tří tisíc korun v pohodě,“ pojmenoval důvod účasti Švrček.

V rovinatém i kopcovitém okolí známého maďarského jezera překonal všechny krize, kterých běžec v extrémním závodě řeší požehnaně. Kromě bolesti ovšem Švrček prožíval také blažené chvíle, kvůli nimž ultramaratony vyhledává. „Nejlepší část závodu je noční běh. Právě kvůli němu běhám ultra. Sedmdesát kilometrů meditace. Podaří se mi dostat do stavu, kdy jsem mimo tělo a kdy se mě bolest nedotýká, ignoruju ji. Není to o tom, že bych s někým soutěžil, pouze prostě pluji krajinou jako had pískem,“ popsal své pocity Švrček, podle něhož mu ve výkonech výrazně pomáhá veganská strava.

A chvíle největšího utrpení? Poslední kilometry. „Je to totiž jen o hlavě a mně se nechtělo běžet, už jsem chtěl být v cíli. Změnil se tak úplně záměr mého snažení. Posledních deset kilometrů jsem běžel snad hodinu a půl,“ popsal momenty největší krize Švrček. Cílem přesto po více než šestadvaceti hodinách na nohách proběhl, a znovu tak posunul své limity.

Fotbalista Tomáš Rosický.
Rosický, Mazuch nebo Lavička. Osobnosti míří na fotbalový turnaj do Tvrdonic