„Obě medaile jsou pro mě velmi cenné, protože jsou první z republikového šampionátu. Více si ale cením té vícebojařské, překonal jsem dosavadní okresní rekord a ve čtyřech ze sedmi disciplín svůj osobák. Na druhou stranu mě potěšila i medaile z výšky, protože jsem tehdy bojoval s bolestí zad,“ uvedl mladý Břeclavan.

Petrjanoš si vedle dvou cenných kovů z republikového šampionátu cení i bronzu z Olympiády dětí a mládeže, kterou získal ve skoku vysokém před dvěma lety v Plzni. Letos se akce uskuteční v Brně a pro talentovaného atleta půjde o jeden z vrcholů sezony. „Chtěl bych tam uspět. Stejně tak i na Mistrovství České republiky ve víceboji a na republikovém šampionátu jednotlivců,“ nastínil své cíle do letošní sezony student břeclavského gymnázia. Jedním dechem ale dodává. „Hlavní je, aby člověk zůstal zdravý,“ uvědomuje si Petrjanoš.

TRENÉREM OTEC

Ačkoliv jej čeká ještě dlouhá cesta, sní o tom, že se po dálkaři Radku Juškovi stane v dohledné době druhým břeclavským odchovancem, který se podívá na olympijské hry. Otázka na jméno, k němuž vzhlíží, je tak spíše řečnickou. „Je to Radek Juška. Začínal pod stejným trenérem na stejném stadionu. Občas za námi přijede, povzbudí nás a povykládá si s námi. Rád bych jednou startoval na olympiádě jako on,“ zasní se mládenec.

Nakonec i sám Petrjanoš má blízký vztah ke skoku dalekému. Když se má rozhodnout, která disciplína ze sedmiboje mu jde nejlíp, označí právě tu, v níž se prosadil Juška. „Těžko bych hledal jednu nejlepší, ale kdybych si měl vybrat, zvolil bych skok daleký, nebo běh přes překážky,“ zamyslel se svěřenec trenérů Zbyňka Chlumeckého a svého otce Jiřího. „Táta je super, podpoří mě, když potřebuji, ale občas umí i zakřičet. Doma jsem určitě pod větší kontrolou, ale na trénincích nedostávám víc než ostatní,“ uzavřel mladý atlet.

VÁCLAV PETRŮ