Jaký to bude pro Břeclav atletický rok? Bude, co se týče počtu závodů, něčím výjimečný?

Pětadevadesáté výročí Lokomotivy budeme slavit až příští rok, takže z tohoto pohledu to bude rok normální, i když v kalendáři budou nějaké novinky. Vrcholem letošního roku pro atletiku bude mezistátní pětiutkání žactva Česko, Slovensko, Slovinsko, Chorvatsko a Maďarsko na konci září, přímo na břeclavské hody. v Břeclavi bude taková akce vůbec poprvé. Problém byl s ubytováním. I kdyby tu hody nebyly, stejně bychom v Břeclavi neubytovali naráz tři sta padesát lidí. Takže jsme je nasměrovali do Hustopečí. Na tom budeme muset dělat celý rok.

Břeclav ale tradičně hostí i další atletické akce. Ty zůstávají?

Samozřejmě máme na začátku října opět finále středoškolského poháru Corny s Bárou Špotákovou, mužské i ženské kolo první ligy v květnu a nově budeme v dubnu pořádat běh mimo dráhu, který tu několik let chyběl. Pro malé děti je tu letos ještě jeden vrchol sezony, a to semifinále Čokoládové tretry, které budeme hostit. Nejlepší z nich postoupí přímo na Zlatou tretru do Ostravy, kde bude finále přímo během večerního programu dospělých. Hostit budeme i okresní a možná i krajské kolo Odznaku všestrannosti olympijských vítězů. V květnu tu potom proběhne i kvalifikace na olympiádu mládeže, v níž Jihomoravský kraj vyniká. Budeme tu mít i mistrovství Moravy žactva, Pohár rozhlasu nebo atletický čtyřboj. Prakticky každé dva týdny tu budou nějaké závody.

Vraťme se ještě k Běhu kolem Dyje. To je pro naše okresní město novinka…

Nejblíže se běhá pravidelně nejblíže v Mikulčicích nebo Bořeticích. Loni byl první ročník desítky a půlmaratonu pod taktovkou Petra Sudína, který chce stejnou akci pořádat i letos. To je ale přece jen pro užší skupinu vytrvalců. My jsme chtěli udělat něco pro širší okruh běžců. Běh kolem Dyje, jak jsme akci pojmenovali, bude hlavně akcí pro děti se startem a cílem u Racia. Dospělí potom poběží pět kilometr, celkem tři okruhy městem po cyklostezce po obou březích řeky. To je i pro obyčejné lidi ideální vzdálenost. Každý si na ní může změřit svou zdatnost.

V České republice v posledních letech zažívá běh boom. Všiml jste si?

Ano, my jsme dokonce uvažovali, že oslovíme více oddílů, zda bychom neudělali nějaký menší seriál běžeckých závodů mimo dráhu. Hlavně pro mládež, třeba v Hustopečích, Mikulčicích, Bořeticích, v Břeclavi nebo někde pod Pálavou. Závodů pro dospělé je všude dost a dost, ale děti takových akcí moc nemají. letos to ale určitě nebude.

Před rokem jste zmínil váš projekt na běžecké trasy v Poštorné. Jsou blíž realizaci?

Chtěl jsem nechat označit čtyři změřené tratě v lesích nad sídlištěm Na Valtické se vzdálenostmi tři a půl, pět a půl, sedm a devět a půl kilometru. Je to záležitost za dvě stě tisíc. Ale problém byl trošku s lesy, které od toho dávají ruce pryč, nechtějí mít na krku nějaké zranění. Muselo by to být na vlastní nebezpečí, nepůjde to označit jako oficiální běžecké trasy. Přesto tam potkávám běhat desítky lidí. Každopádně se na to pokusím získat nějakou dotaci, protože ten zájem o běh tu je dost velký.

Vraťme se ale k atletice. Obě družstva mužů i žen budou letos působit v první lize, kam se po roce vrátily atletky. Jaké ambice družstva mají?

Holky loni druhou ligu vyhrály, přesto jsme uvažovaly, jestli tu první ligu přijmeme. Máme totiž hodně mladých holek, ještě starších žákyň, které by se ve druhé lize více uplatnily. Ale můžou startovat mezi ženami, tak proč to nezkusit. Naše holky-veteránky už nezávodily ani loni, ale zase nikdo neodešel. Nepůjdeme ani cestou hostování, chtěli bychom jen využít Martinu Vévodovou z Perné na delší běhy. Když na to holky stačit nebudou, tak si příští rok zase vyzkouší druhou ligu. Chlapi by neměli mít problém se udržet v první lize ani po odchodu Radka Jušky. Chybět určit bude, ale letos zase nastupuje několik silných dorostenců Vodák, Horák, Osička a Veselý, kteří mají šanci se prosadit. Měli by ligu udržet.

Jak to vypadá ekonomicky s první atletickou ligou?

Ideální by bylo, aby se první liga rozdělila na severní a jižní část, aby se nemuselo jezdit tak na sever. A až následně se udělalo finále a baráž. Takto bychom jedno kolo hostili, druhé by bylo v Hodoníně, další třeba ve Vyškově. O tom se ale stále jen jedná. Na druhou stranu jsme zase loni museli pořádat zvlášť kola žen ve druhé lize a mužů v první. Letos je budeme mít zase zároveň.

Co stadion? Obstojí i pro prestižní mezinárodní mítink?

Částečná rekonstrukce proběhla loni, měnil se povrch. Kromě kladivářského sektoru, který je vzadu na škváře a není ideální, by nemyl být problém. Problémem je šedá polorozpadlá budova v čele stadionu, která je úplně nevyužitá, ale její bourání je problémové, protože je v ní uložený azbest. Z toho důvodu padl i návrh udělat z ní ubytovnu, o kterou tu byl zájem a která by jistě našla využití při soustředěních. Chce to ale spíš dotaci ze životního prostředí na úplnou likvidaci budovy. Mohlo by se tím alespoň uvolnit místo v areálu, mohly by tam stát třeba venkovní posilovací stroje pro dospělé. A do konce roku by se mělo dokončit i softbalové hřiště na pozemku sousedícím s koupalištěm.

V poslední době se objevují z oddílů hlasy volající po obnovení sportovních tříd na základních školách. Ty byly po volbách před čtyřmi lety zrušené. Jako břeclavský radní a šéf sportovní komise můžete říct, jestli je to na programu dne?

Jejich obnovení je běh na dlouhou trať. Musí se hlavně ujasnit, jak by to mělo vypadat. Jestli ty třídy zřídit na více školách ve městě, třeba pro každý sport zvlášť, nebo je situovat do jedné. Já osobně jsem zastáncem druhé varianty. Fotbalisté, hokejisté, volejbalisté, veslaři, atleti nebo třeba i stolní tenisté by třídu určitě naplnili. Musely by se ale znovu propojit ranní tréninky, kdy nejsou sportoviště využitá, s rozvrhem ve škole, zřídit úvazky pro trenéry, je s tím spousta práce. Z fleku to zařídit nejde.