Domácí dvojice ve složení Marek Topolář a Miroslav Starý nakonec vybojovala z šesti zápasů dva body za remízy s MO Svitávkou a Zlínem – Prštné, i na domácím turnaji tak skončila na posledním sedmém místě. „Kluci do turnaje nastoupili s tím, že se chtějí důstojně rozloučit s extraligou. Hra má stoupající tendenci. Získali jsme dva body, v předcházejících kolech jsme získali nula, respektive jeden bod. Mohli jsme i vyhrát, ale dvakrát jsme remizovali přesto, že jsme třeba ještě v poslední minutě vedli, ale soupeř nakonec srovnal,“ ohlédl se za víkendovým kolem zástupce klubu Robert Zvolánek starší.
Podle něj si Šitbořičtí vybírají v české nejvyšší soutěži nováčkovskou daň. „Je potřeba nabrat zkušenosti. Techniku máme, ale ještě je třeba dopilovat taktiku. Kluci mají strach o výsledek, což potom na konci vyústí v inkasované branky,“ zmínil Zvolánek.
Víra v brzký návrat
Turnaj před komorní kulisou ovládla SC Svitávka, která si připsala čtyři výhry a dvě remízy. Druhé místo připadlo Favoritu Brno 1 a třetí skončila MO Svitávka. Na rozdíl od únorové Grand Prix, která je tradičně velkou událostí obce, extraligové kolo příliš diváků nenalákalo. „Grand Prix je komplexní akcí s doprovodným programem a navíc se koná v únoru, kdy ještě lidé nejsou tolik ve vinohradech, jak tomu bývá teď v letních měsících. Na extraligu přišli skalní fanoušci,“ podotkl Zvolánek.
Šitbořický Sokol čeká v září závěrečné čtvrté kolo extraligy a poté již budou myšlenky směřovat na novou sezonu, kterou dvojice Topolář se Starým odehraje o patro níž, v první lize. „Kluci se na to nedívají tragicky. Jsou si vědomi, že jsem jim povedlo jako prvnímu týmu v historii kolové postoupit v nejkratším možném termínu z krajského přeboru do extraligy. Nestačili se ještě na tuto úroveň plně aklimatizovat, ale věřím, že se brzy vrátí zpět,“ uzavřel Zvolánek.
Zápasy Sokolu Šitbořice 3.6. 2017
Sokol Šitbořice – Favorit Brno 1 1:3, Šitbořice – Favorit Brno 2 1:6, Šitbořice – Svitávka 4:8, Šitbořice – MO Svitávka 3:3, Šitbořice – Plzeň 0:6, Šitbořice – Zlín – Prštné 3:3.
VÁCLAV PETRŮ