Momentálně nejlepší hustopečský šachista Lukáš Kuchynka si na nedostatek bojů na šachovnici stěžovat nemůže. Brzy jednadvacetiletý šachista kromě třetiligových partií za rodné Hustopeče hraje i českou extraligu a hostuje i ve dvou zahraničních týmech.

Vzhledem k tomu, že šachy hraje i váš otec, je zbytečné se ptát, kdo vás k nim přivedl, že?

Ano je to tak. Táta mě šachy naučil, když mi bylo necelých pět let.

Pamatujete si, kdy jste ho poprvé porazil?

Tak to přesně nevím. Ale odhaduju, že by to mohlo být kolem mých jedenácti let.

Jak často si ještě dnes zahrajete proti otci?

Dříve, tak před deseti lety, jsme doma hrávali poměrně často tréninkové partie. V poslední době si zahrajeme už jen výjimečně. Ale když už hrajeme nějaký turnaj náhodou oba dva, tak na sebe máme štěstí a losovací program nás často posílá proti sobě.

Bavíte se o šachách i doma?

Ano, probíráme různé soutěže družstev, přípravu na soupeře, někdy i sledujeme na internetu souboje nejlepších hráčů světa. Zakázané to nemáme.

Hraje na 64 polích ještě někdo další z rodiny?

Šachy hrávala závodně i sestra Lucie, ale teď už na ně kvůli škole a dalším zájmům nemá tolik času.

Přišel jste šachům na chuť ihned nebo to chvíli trvalo?

Pamatuji si, že když mě táta naučil šachy, tak jsem byl ještě moc malý a neměl jsem z této složité hry příliš rozum. Ale o to víc jsem chtěl hrát a každý tah mne stál mnoho času a sil. Místo toho jsme proto hrávali třeba dámu. Až když jsem byl trošku starší, tak jsme se k šachu vrátili.

Říká se, že šachy rozvíjí logické myšlení. Co vás na nich osobně nejvíce baví?

Ano, to že šachy rozvíjí logické myšlení je pravda, a určitě by se uplatnili ve škole jako jeden z předmětů. Nejvíce mě baví samozřejmě vyhrávat. Také to, že musíte řešit různé krizové situace. Někdy i pod tlakem, když už vám dochází čas. To je velmi důležité jako nácvik situací pro praktický život. Na šachu jsou velmi zajímavé i různé psychologické aspekty. Například když zahrajete záměrně horší pokračování proto, abyste dostali soupeře do pozice, která vám sedí lépe než jemu.

Existuje u šachistů něco jako pověrčivost? Něco jako třeba vlastní figurky, předzápasové rituály nebo stejné začátky partií?

Nějaký druh pověrčivosti u šachistů určitě existuje. Třeba oblíbená propiska k zapisování partií, ale já osobně pověrčivý nejsem.

Odkdy hrajete šachy závodně?

Šachy jsem začal hrát závodně v soutěžích žáků, když mi bylo sedm let. A už v osmi letech jsem hrál v družstvu dospělých okresní soutěž.

Předpokládám, že jste vyrostl v Hustopečích. Odkdy reprezentujete Tatran Litovel a proč jste přestoupil právě tam?

Momentálně jsem kmenovým hráčem Tatranu Litovel, ale v Hustopečích hostuju. Do Litovle jsem přestoupil, abych mohl hrát českou extraligu. Měl jsem i jiné nabídky, ale v Litovli máme velmi mladý tým a výbornou partu, kterou tvoří i několik skvělých polských hráčů v čele s juniorským mistrem světa Swierczem. Je to také velmi ambiciózní klub, ve kterém vždy bojujeme o medailová umístění. V Hustopečích v této chvíli hrajeme třetí nejvyšší českou soutěž. Dále hraji i v zahraničních týmech. Za slovenskou Modru a v rakouském Zwettlu.

Tušíte, kde se momentálně pohybujete v českém a ve světovém žebříčku?

V českém žebříčku se pohybuji kolem první stovky z šestnácti tisíc registrovaných hráčů. A na světě mám mezi nejlepší hráče opravdu hodně daleko.

Jakých největších úspěchů jste dosáhl na domácí scéně?

Za největší individuální úspěchy považuji titul mistra České republiky v roce 2004, dalších pět druhých míst na mistrovství republiky a zlatou medaili z olympiády mládeže z roku 2006. Kromě toho jsem vyhrál juniorskou extraligu s Lokomotivou Brno a byli jsme třetí s Litovlí v extralize mužů.

Se šachovnicí jste se podíval už několikrát i do zahraničí. Co jste všechno procestoval a kde se vám líbilo nejvíce?

Ano, díky šachovým turnajům jsem se podíval skoro po celé Evropě. Také jsem zavítal do Spojených arabských emirátů a Indie, kde jsem byl na juniorském mistrovství světa. Určitě nejvíc se mi líbilo v Turecku. Na druhou stranu doufám, že už se nikdy nepodívám do Indie.

Kde přišel váš největší šachový úspěch?

Můj největší úspěch byl v roce 2007 v Turecku. Dělil jsem se o tehdy o dvanácté místo na mistrovství světa do šestnácti let.

Jak a kde se zrodila vaše nejcennější šachová výhra, nebo popřípadě remíza v případě hodně silného soupeře, bez ohledu na konečné umístění v turnaji?

Vlastně to bylo docela nedávno. Loni jsem nastoupil v české extralize proti druhému hráči indického žebříčku (první je mistr světa Višvanáthan Ánand – pozn. red.) a hráči světové špičky, velmistru Krisnanu Sasikiranovi a podařilo se mi s ním v otevřeném souboji remizovat, a to dokonce s méně výhodnými černými figurami.

Jaká vrcholná akce vás v roce 2013 čeká?

Ještě přesně nevím, které turnaje budu letos hrát. Kvůli vysokoškolskému studiu jich pravděpodobně moc nebude. V této chvíli přikládám největší pozornost domácí extralize, kde s Tatranem Litovel držíme třetí příčku.

Jde vůbec v šachu trénovat nebo připravovat se na zápasy?

Jistě, připravuju se na každý zápas několik hodin. Zjistím si, s kým budu hrát, v databázi vyhledám jeho partie například z posledního roku a podle toho zvolím svou strategii. Pak se učím potřebné varianty tak, abych byl na partii co nejlépe připravený. Je to docela náročná záležitost.

Zmínil jste, že jste na vysoké škole. Jaký obor jste si vybral?

Zvolil jsem si Masarykovu univerzitu, konkrétně ekonomicko-správní fakultu a obor podniková ekonomie a management.