Břeclavský tým zakončil základní část extraligy na prvním místě, když ani jednou neprohrál. Takže zatím vládne v klubu absolutní spokojenost?

Spokojení určitě jsme, teď to ale musíme potvrdit v play-off. Hned ve čtvrtfinále nám los přiřadil ostravský tým, který nám úplně nesedí, takže to nebude nic jednoduchého. Minimálně do finále však určitě chceme postoupit.

Obecně se očekává už tradiční finále Břeclavi s Hodonínem. Na podzim jste tradičního rivala porazili hladce 6:1. Věříte si letos na obhájce titulu víc než v minulých letech?

Asi ano. Vypadá to, že Hodonín tentokrát v play-off nebude moct využít žádnou Asiatku, což je pro nás samozřejmě dobře. Šance tu určitě je. Ale nejprve se musíme do finále probojovat.

Vy jste v Břeclavi působila už v minulosti pod dívčím jménem Kučerová. Před letošní sezonou jste se vrátila po angažmá v SK Dobré. Co bylo hlavním důvodem?

Celkem dlouho jsem hledala klub, vše bylo trochu složitější i kvůli covidu. Nakonec jsem se dohodla s panem Ratajským (manažer klubu - pozn. red.) v Břeclavi.

Na jihu Moravy však netrénujete, protože žijete v Polsku, kde hraje váš manžel Pavel. Jak to máte s dojížděním?

Bydlíme kousek od Varšavy, takže je to celkem složité. Zvlášť v současné době, kdy se musím pořád testovat. Do Břeclavi dojíždím jenom na zápasy, jinak trénuji v Polsku a občas v Havířově, kde je národní tréninkové centrum.

Minulý týden jste určitě u internetu napjatě sledovala cestu vítězné tažení vašeho muže při olympijské kvalifikaci v Portugalsku…

Strašně jsem to prožívala. Měla jsem z toho neskutečné nervy, ani nevím, kde se to ve mně vzalo. A mám velkou radost, že to nakonec dopadlo dobře. Pro Pavla to bylo náročné, postup na olympiádu vybojoval až v závěrečném utkání o úplně poslední volné místo.

A co vaše reprezentační ambice?

Já už asi žádné nemám. Teď se soustředím jenom na své působení v klubu.