Plavci měli dorazil k mostu okolo dvanácté. Nakonec měli čtvrthodinové zpoždění a dvě desítky diváků na ně i v dešti vytrvale čekaly. „Porouchal se nám agregát na elektřinu, takže jsme byli bez proudu. Museli jsme posla pro nový," vysvětlil důvod zdržení hlavní organizátor z Klubu sportovního potápění Nautilus Břeclav Milan Vojta.

Z plavců, kteří míří pěšky po břehu k mostu zabalení jen do županů nebo svetrů vyčnívá jeden. Je to Bohuš Pácl z Prostějova, tradiční účastník a spoluorganizátor. Letos mu bylo dvaasedmdesát a byl nejstarším otužilcem na startu. K mostu přišel jen v plavkách a na hlavě měl čepici jako Santa Claus.

„Voda je dost studená, ale déšť mi nevadí. Loni jsem tu plaval kilometrovou trať s kamerou na hlavě. Letos poplavu jen půl kilometru, v pomalu tekoucí vodě je to na mě tak akorát," říká a mává ze břehu oddílovým kolegům, kteří se rozhodli plavat v ledové vodě nejdelší vzdálenost.

Z reakcí otužilců je poznat, že první dotek s hladinou vody bolí. Nejeden se otřese zimou. Pak už ale překonávají prvotní šok a naskáčou do Dyje. Stačí pár temp a už se stihnout během závodu i bavit mezi sebou.

Jak pokračuju pěšky podél břehu, narazím na skupinku plavců, které čeká „jen" pět set metrů do cíle. Je skoro tak početná, jako první skupina. Nervózně přešlapují na břehu a čekají na pokyn záchranářů, že mohou odstartovat. „V té bundě mi teda bylo příjemněji," ozývá se z mrznoucího davu.

V cíli už na promrzlé plavce čeká teplý čas a vyhřívaný stan. Časový limit do dvaadvaceti minut zvládli nakonec všichni. Ti nejrychlejší ale uplavali kilometr i za necelou čtvrthodinu. Některým několikaminutový pobyt ve vodě stačil a hrnou se z ní po schodech nahoru, jiní se ještě v cíli po pás ve vodě fotí. Další k tomu přidávají třeba i válení ve sněhu. A pak už rychle pro čaj a oblečení.

„Voda už byla na můj vkus hodně studená, na konci už mi mrzly prsty. Ale jsem na to zvyklý, ve studené řece Orlici v Hradci Králové plavu dvakrát týdně," prozradil Jiří Rechutina, který přijel do Břeclavi kvůli závodu již počtvrté. Když mi na rozloučenou podával ruku, stále byla ledová. A to i přesto, že byl dobrých deset minut z vody venku.

Opodál se převlékal i prostějovský veterán Pácl. „Plavalo se mi dobře, nebyl žádný problém. Jen na konci už jsem vůbec necítil prsty na rukou a nohou. Teď už jsem se ale rozhýbal.

Mezi pětapadesátkou otužilců se našli i místní nadšenci z oddílu Břeclavských bobrů. „Několik se jich v závodě objevilo, ale plavali jen půlkilometrovou a čtvrtkilometrovou trať. Nemají ještě dost naplaváno, aby měli licenci i na kilometr," vysvětlil na závěr Milan Vojta.