Jak jste se dostal k softbalu?

Bylo to přes bráchu. Když jsem byl ve čtvrté třídě, tak jsem přišel domů a potkal bráchu, jak se někam chystá. Tak jsem se ho zeptal, co jde dělat, a říkal, že jde na trénink školního softbalového týmu. Tak jsem si řekl, že půjdu s ním. A tak to vlastně začalo.

Takže jste spolu hrávali za základní školu. Jaké soutěže to byly a kam až jste to dotáhli?

Ze začátku to byla jenom školní liga, protože něco jako extraliga žáků nebo něco podobného se tehdy ještě nehrálo. V šesté třídě jsme šli do kvalifikace o extraligu kadetů. Dostali jsme se do druhé ligy, což byl vlastně náš cíl. Další rok se hrála zase jenom školní liga, protože všichni ostatní spoluhráči byli na kadety moc staří. V osmé třídě, což bylo vlastně loni, jsem hostoval v Havlíčkově Brodě, se kterými se mi podařilo vyhrát extraligu kadetů. Zároveň se mi podařilo dostat do širší reprezentace, se kterou jsem byl na turnaji v Záhřebu.

Jak jste se tedy dostal k lednickým Buldokům, popřípadě k Hrochům do dalekého Havlíčkova Brodu?

K Buldokům jsem se dostal zase přes bráchu. Můj první zápas za Buldoky byl minulý rok, kde jsem ale hrál jako chytač. K Hrochům jsem se dostal tak, že jsme byli minulou zimu s Lednicí na halovém turnaji, kde jsme se potkali právě s Havlíčkovým Brodem. Náš trenér Vlastimil Kubát se tam dohodl s trenérem Hrochů Dušanem Šnellym, že pokud nebudu mít kde hrát, můžu jít hostovat k nim.

Zmínil jste širší reprezentační výběr a turnaj v Záhřebu. Jak jste se tam dostal?

Když jsem hrál ještě za Duhovku extraligu žáků jako starší kadet na výjimku, tak si mě tam všimli reprezentační trenéři a pozvali mne do širšího výběru, se kterým jsem absolvoval zimní soustředění. Do Záhřebu jel B-tým juniorky, a tak volba padla i na mne.

Mimochodem, jak jste v Chorvatsku dopadli?

V Záhřebu jsme byli čtvrtí z osmi.

Letos jste byl taky na výběrovém kempu juniorské reprezentace. Jak celý kemp probíhal a jak pro vás dopadl?

Kemp byl vypsaný pro kohokoliv ročníků 1995–1996 a bylo k tomu pozvaných asi deset hráčů ročníku 1997. Kemp byl pouze jednodenní a vypadal tak, že dopoledne se dělali kondiční testy, odpoledne softbalové dovednosti a pak se sečetlo celkové umístění a nejlepších pětadvacet hráčů z celkových pětatřiceti se dostalo do reprezentačního výběru. Navíc byli do výběru přidáni i kluci ročníku 1994, kteří byli na mistrovství světa v Argentině. Bylo jich sedm, mezi nimi je i brácha Jakub.

Jak probíhá příprava v juniorské reprezentaci a jaké akce vás čekají v nadcházejících letech?

Před pár dny jsme měli první soustředění juniorky, kde se opět dělaly testy, aby trenéři věděli, jak jsme na tom. Další soustředění proběhne už za pár dní, a potom už nás budou trenéři sledovat pouze v sezóně. Nejbližší akcí je pro nás mistrovství Evropy v Dánsku, které proběhne v červenci a Super Cup v Itálii, kam pojede deset lidí z juniorky a dalších pět hráčů ze seniorské reprezentace. SuperCup proběhne na konci srpna a údajně by měl být kvalitnější než evropský šampionát. No a příští rok nás čeká světový šampionát v Kanadě.

Jak vypadá váš běžný tréninkový týden?

Víceméně každé ráno chodíme ráno s bráchou na sedmou hodinu do tělocvičny, kde nadhazujeme. V pondělí odpoledne chodíme s bráchou na gymnázium odpalovat. Ve středu chodím na tréninky se školním týmem a po něm ještě půl hodiny s bráchou pálíme. Občas v pátek jezdím do Lednice na společný trénink kadetů. No a v neděli mám trénink s lednickými Buldoky. A ještě k tomu musíme s bráchou plnit kondiční plán, který jsme dostali od trenérů reprezentační juniorky.

Na drese nosíte číslo 48, je pro vás zvláštní?

Ani ne, když se dělaly nové dresy, ptali se mně na číslo, tak jsem řekl 48, protože se mi líbí, když číslo začíná čtverkou a končí osmičkou. Nic jiného v tom není.

Věkem jste ještě kadet. Jaké to je nastupovat proti chlapům v mužské lize, kde hrají i reprezentanti?

Je to zajímavé. Samozřejmě to je o něčem jiné, než v kadetech, kde se ještě nadhazuje z menší vzdálenosti. Ale i na pálce je to těžší. A potkat se s reprezentanty, to je čest, že si proti nim můžu zahrát. Zároveň je to pro mě motivace dostat se na jejich úroveň. A že jsem mladší? To je pro mě někdy i výhoda, protože se může stát, že mě někdo podcení.

STANISLAV STRAŠKRÁBA