„Atmosféra byla úžasná, celé město šampionátem žilo," vzpomíná student břeclavského gymnázia, který většinu zápasů za národní tým odehrál v pravém poli.

Jak vypadala vaše cesta do národního týmu?

Do národního týmu jsem se dostal po letošním juniorském Open, kde jsem hostoval za Hrochy z Havlíčkova Brodu, protože tým hráčů z jižní Moravy se postavit nepodařilo. Díky výkonům jsem jel asi za týden na turnaj do Záhřebu s reprezentačním B-týmem, kde jsem byl vyhlášený nejlepším hráčem. No a pak už mi přišla nominace na mistrovství světa.

Mistrovství světa nebyl váš první turnaj v dresu národního týmu. Jakých reprezentačních akcí jste se předtím zúčastnil?

Před samotným mistrovstvím jsme absolvovali dvě soustředění v Havlíčkově Brodě a zápasy v rámci extraligy mužů. Co se týká mé přípravy, tak jsem se kromě normálních buldočích tréninků v Lednici během sezony připravoval individuálně s bratrem Michalem, hlavně po pálkařské stránce.

Jak probíhala velmi dlouhá cesta Jižní Ameriky?

Při odletu z Paříže jsme měli problémy s pravým motorem, a proto se odlet posunul asi o čtyřiadvacet hodin. Noc jsme museli strávit v hotelu. Do Buenos Aires některým z nás nakonec ani nedorazily kufry a masérský stůl. Nedoručená zavazadla nám pak poslali přímo do Paraná, avšak byla lehce probraná a jednomu spoluhráči dokonce ukradli pálku.

Jaké jste měli s reprezentačním týmem cíle?

Cílem našich trenérů na mistrovství byla účast v play-off. Tedy postup ze skupiny a skončení do osmého místa.To se nakonec nepovedlo.

Před začátkem šampionátu jste hráli přípravné zápasy s výbornými výsledky. Co bylo na zápasech během turnaje jiné?

Už to nebyly lokální týmy, i když byly na velmi dobré úrovni. Odhadoval bych to na střed naší druhé ligy. Pak asi zafungoval i ten tlak, že už je to konečně tady. Přece jen to bylo mistrovství světa, kluci se na to čtyři roky chystali a obětovali tomu strašně moc. No a pak to nešlo, a my jsme věděli, že už musíme zabrat.

V čem byl největší rozdíl mezi Čechy a nejlepšími týmy?

V menším počtu chyb a ve stahování běžců z met.

Jak byste hodnotil celkové desáté místo národního týmu?

Měli jsme na víc. To play-off určitě bylo v našich silách, ale já jsem hlavně strašně rád za to, kolik jsem dostal příležitostí, i když jsem se do nominace dostal až na poslední chvíli a neabsolvoval celý přípravný cyklus.

Jak vypadala atmosféra na zápasech? A jak o vás bylo postaráno v místě konání?

Atmosféra byla úžasná a celé město šampionátem žilo. Třeba při každém odjezdu na zápas jsme rozdávali kartičky a fotili se s fanynkami. A organizace byla na velmi slušné úrovni a nevybavuju si, že bychom měli nějaké problémy.

Jaké plány má juniorská reprezentace v blízké budoucnosti?

V prosinci se změnil trenér, místo pana Šnellyho vede reprezentaci nově pan Kasal. V létě pak čeká reprezentaci mistrovství Evropy v Dánsku. Od ledna jsem v širší třicetičlenné nominaci i se svým o tři roky mladším bratrem Michalem.

Co na to tvoje okolí? Jak reagovali kamarádi, rodina, příbuzní na to, že jsi první Ledničan, který byl na mistrovství světa?

Všichni mi to moc přáli a byli rádi, že se podívám do takové zajímavé země. Během mistrovství se některým po mě i stýskalo (smích).

STANISLAV STRAŠKRÁBA