Na pálku a stoly se dívá jen zpovzdálí. Břeclavská jednička Renáta Štrbíková laboruje s poraněným prstem. Tým se bez ní snaží, absence je ovšem znát. „Náš cíl je se co nejlépe umístit na pozici pro play off, abychom pak nedostaly silného soupeře v semifinále,“ říká česká reprezentantka ve stolním tenise v rozhovoru pro Břeclavský deník Rovnost.

Kvůli zraněnému prstu jste přišla o zápasy v extralize i poháru. Jak vnímáte momenty, kdy nemůžete pomoci týmu?
Vzhledem k tomu, že jsem jednička, pomohla bych asi nejvíce k bodům. Výborně za mě zaskočila Zuzka Demianová. Udělala body a v lize jsme získaly remízu. Pohár mě mrzí ještě víc, protože by ho Břeclav vyhrála třikrát v řadě. Je to vždycky lepší i pro sponzory, kdy je vyhraná trofej. Bohužel jsme prohrály.

Jak ke zranění vůbec došlo?
Narazila jsem si prst o stůl. Původně jsem myslela, že to bude tak na čtyři dny. Pak jsem radši šla k doktorovi a ukázala se fraktura v kloubu. Už chodím na rehabilitace, kde cvičím. Prst srostl dobře. Myslím, že do deseti dní už bych mohla začít trénovat.

Prsty jsou pro vás asi nejdůležitější část těla. Nemáte obavy z trvalých následků?
Stalo se. Obavy jsem ze začátku měla. Ovšem když to člověk neovlivní, je zbytečné se obávat. V pondělí mi lékař řekl, že to bude bez následků. Na rentgenu bylo vidět, že kloub srostl dobře. Cvičím i doma. Zatím ale prst neohnu, takže nechytnu pálku. Máte pravdu, pro stolní tenisty jsou prsty nejdůležitější. (úsměv)

Na druhou stranu třeba pochroumané rameno taky není u pingpongu zrovna ideální.
To ne. Jsou i jiná zranění, která vás limitují. Ale když nechytnete pálku, nemůžete hrát vůbec.

Pomineme – li trable s prstem, rok 2009 pomalu končí. Jaký byl pro vás osobně?
Hodně dobrý. Jsem spokojená s mistrovstvím světa, kde jsem se dostala mezi nejlepších šestnáct. Největší úspěch je samozřejmě třetí místo družstev na evropském šampionátu.

A co se týká extraligy?
Bez Ivany Weberové se v extralize snažíme probojovat na přední příčky pro play off. Kromě pokaženého finále v květnu, se povedlo de facto všechno.

Vraťme se ještě k mistrovství Evropy. Ve čtyřhře jste s Ivetou Vacenovskou už sahaly po medaili. Nakonec to nevyšlo. Hodnotíte to s odstupem času jako úspěch či neúspěch?
Neúspěch to určitě není. Dostat se mezi osm je pěkné. Je to úspěch, ale neřadím to mezi nejlepší výkony. Doufám, že za doby, kdy budu hrát, ještě více prorazíme. Ve čtyřhře je to teď nejschůdnější. Je tam relativně velká šance.

To si určitě přejí všichni fanoušci.
Bylo by to pěkné získat medaili.

Když se zaměříme na vaše klubové působení v Břeclavi: odešla Ivana Weberová. Jak složité bude dostat se s oslabeným týmem zpět na vydobyté pozice?
Bude záležet na mě, jak budu hrát. Musím pravidelně bodovat ve všech zápasech. Bez šance určitě nejsme. Je to akorát větší tlak. Myslím, že se ještě popereme. Hodonínu odešla Číňanka. Přesto jsou favorité.

Hodonín je skutečně považován za hlavního adepta na titul. Po Novém roce by se navíc měla vrátit Shi Dan. Budou úřadující české mistryně vůbec porazitelné?
Pro mě to nic nemění. Úkol mám jasný: tři body. Je jedno, jestli tam bude nebo ne. I když jsem s Shi Dan naposledy prohrála, mám s ní pozitivní bilanci. Porazitelní budou. Záleží, jak zahrajeme. Třeba k nám ještě někdo přijde. Bez diskuze je ale Hodonín hlavním favoritem. I bez Shi Dan.