Ty si pro něj připravily nejen namalované obrázky, ale dvaadvacetiletému sportovci sborově zarecitovaly. Juška jim poté pustil záznam svého 810 centimetrů dlouhého skoku, při němž měl ještě osmicentimetrový nedošlap. Následně odpovídal na zvídavé dotazy dětí.

Zvládl i ty zapeklité. „Jaké to je, když skočíte do písku a písek máte všude – i ve slipech?" ptal se například jeden ze školáků.

Juška musel odpovídat i na klasické dotazy, jak se cítil před televizními kamerami, jestli je pověrčivý nebo jestli má přítelkyni. Děti poté neuvěřitelně sledovaly na zemi nalepenou osmimetrovou vzdálenost, kterou dokázal skočit a potěžkali si pohledný stříbrný artefakt, který vážil 400 gramů.

Pak přišla na řadu autogramiáda. „Ještě, že ta škola není větší," smál se Juška při nekončící sérii podpisů.

Ochotně pak zapózoval před fotoaparátem se školáky i předškoláky před transparenty a popsanými vlajkami, jimiž dávali místní obyvatelé Radkovi najevo svou podporu. Obec Juškovým úspěchem žila a ještě nějakou dobu žít bude.

Sám atlet si ale užije jen pár dnů volna. „Do neděle jsem doma, snad stihnu ještě nějakou oslavu. V pondělí pak odlétám na měsíční soustředění do Afriky. Čeká mne mistrovství světa do třiadvaceti let a mistrovství světa dospělých v Pekingu. To budou mé vrcholy sezony," dodal nejlepší český dálkař.