Naposledy, když jsme se spolu bavili, měla jste před sebou dlouhou zdravotní pauzu. Co přesně vám bylo?

Měla jsem problémy s břišním svalem, a poté, když už jsem se vracela do tréninku a šlo mi to lépe, nastal další problém. V Egyptě jsem chytla žloutenku typu A.

Tehdy jste také uvažovala, že skončíte s tenisem…

Ano, už je to rok, co jsem byla víceméně rozhodnutá, že skončím. Jediní lidé, kteří mi v tom bránili, byli trenéři ze španělské akademie Juana Carlose Ferrera. Ti mi vysvětlili, že by to byla hloupost skončit, že svůj talent nesmím zahodit. Že jednou ty zdravotní problémy skončí. Dřív jsem totiž zdravotní trable neznala, takže jsem se kvůli tomu celkem trápila.

Na jak dlouho vás to zranění a následná nemoc vyřadily ze hry?

Na hodně dlouho. Kvůli břišnímu svalu jsem nehrála zápas tak půl roku. Odehrála jsem tři další turnaje a chytla jsem žloutenku, která mě vyřadila na další čtyři měsíce, během kterých jsme nemohla dělat žádný sport. To mě ubíjelo nejvíc. Pak jsem se další dva měsíce postupně připravovala, než jsem vyjela na turnaje.

Takže teď už je vše v pořádku?

Ano, od července, kdy jsem začala trénovat, jsem v pořádku. Žádné zranění, prostě nic. Za to jsem strašně ráda a doufám, že to vydrží. Nejlépe navždy, i když nějaká ta zranění ke sportu prostě patří.

Jak těžké bylo dostat se zpět do zápasů? Co vám nejvíce chybělo, v čem měly soupeřky navrch?

Bylo to pro mne obtížné. Nejvíce mi chyběla nevyhranost. Dělala jsem hodně zbytečných chyb. Vlastně ještě stále dělám, ale je to každý zápas lepší a lepší.

Je vám sedmnáct let. Cítíte, že i konkurence je rok od roku větší a kvalitnější? Přece jen už hrajete turnaje mezi ženami…

Juniorské turnaje už ani hrát nebudu. Už jezdím jen na ženské turnaje na okruhu ITF, kde jsou všechny věkové kategorie. Body z nich už se započítávají i do žebříčku WTA. Starší hráčky hrajou chytře, méně chybují než juniorky.

Stále trénujete ve španělské akademii?

Už ne, od března jsem se po třech letech přestěhovala zpátky do Česka. V červenci, po té zmiňované žloutence, jsem začala trénovat pod novým trenérem Adamem Vejmelkou. Znám ho od mých deseti let. Sedíme si jak na kurtu, tak lidsky, což je v tenise strašně důležité. Trávíme spolu totiž většinu času.

Kam jste se všude s tenisem za poslední rok podívala?

Na turnajích jsem byla letos třikrát v Egyptě, také jsem hrála ve Španělsku a letěla jsem se i do USA. Tam jsme se byla podívat na turnaj Indiana Wellse a na US Open. Jednou bych si tam také chtěla zahrát.

Nedávno jste ve čtyřhře získala své první body do žebříčku WTA, nějaké máte i v singlu, že?

Ano, získala jsem tři body do dvouhry a tři body do deblu. Na třech turnajích jsem uhrála bod, a tím pádem jsem získala žebříčkové umístění. V singlu se mi to podařilo uhrát na třech turnajích za sebou, což jsem nečekala. Byla jsem mile překvapená, protože získat ty první tři body, to bývá nejtěžší. Teď už můžu jen stoupat žebříčkem nahoru. Potřebovala jsem to i kvůli svému sebevědomí. Vím, že už tam opravdu patřím, když je to černé na bílém. Stala jsem se hráčkou WTA, v tenise už víc nejde.

Získat body do žebříčku WTA byl váš cíl. Teď se splnil. Jakou další metu máte před sebou?

Byl to takový můj sen. Dostala jsem se na žebříček ve dvouhře i ve čtyřhře. Samozřejmě dvouhra je mnohem důležitější. Další metu mám dostat se do nejlepší tisícovky v singlu. Jsem na 1222. místě, takže všechno pěkně pomalu a postupně.

S jakou nejvýše postavenou hráčkou jste se utkala?

Ve čtrnácti letech jsem startovala na volnou kartu na turnaji ve Španělsku a hrála jsem tehdy proti Italce Karin Knapp. Vracela se po zranění, byla třicátá na světě dva roky předtím, než jsem se s ní utkala. Teď je zase čtyřicátá na světě.

Jak dlouho vydržíte v Břeclavi, než se zase vrhnete do turnajového kolotoče?

Vlastně jen chvíli. Mám v plánu jeden turnaj v severomoravské Vedryni a pak poletím na dva turnaje do Turecka. Od září jsem v plném proudu v turnajovém kolotoči, což mi moc chybělo.