A jak se říká, s jídlem roste chuť… „S Richardem jsme se poznali přes naše rodiny až nedávno. Já jsem se před dvaceti lety, kdy on závodil, o kulturistiku vůbec nezajímal. Jen jsem si občas rekreačně něco zahrál nebo si zacvičil. Nic pravidelného, nemělo to žádný řád. Až před dvěma lety jsem jej oslovil, jestli by mi nechtěl pomoct spravit životosprávu," vypráví Krajčo o svých začátcích.

Rychlý pokrok

Tehdy o kulturistice ještě neuvažoval. Sportovní postavu měl vždycky, základní tvar tak přece jen měl. Rychle ale zjistil, že mu zdravý životní styl spojený s kulturistikou přináší nejen potěšení, ale i rychlý vývoj kupředu. „Byli jsme oba překvapení, jaké výsledky to přináší. Já asi ještě víc než Richard. tak jsem sám přišel s tím, že bych si chtěl vyzkoušet, jak vypadá takový závod, ať mě na něj připraví. Když už tomu věnuji tolik času a peněz, tak ať to má nějaký vrchol. A Lednická Olympia na to byla ideální," pokračuje čtyřicetiletý si­lák.

Následovaly tedy dvoufázové tréninky. Nejprve v Pohořelicích, posledního půl roku ale díky lepší výbavě posilovny v Břeclavi. A nakonec i drsná dieta bez příjmu cukrů. „Prostě jsem se zakousl a bral to, jak to je. Nejhorší byl závěr diety, sám sobě jsem nebyl příjemný, byl jsem podrážděný, nevrlý. V tomto musím ocenit svou ženu a děti, že to se mnou vydrželi," přiznává Krajčo.

Jeho trenér mu ale oponoval. „Já jsem neviděl vysmátějšího člověka, který s nedostatkem cukrů a spánku přijde ráno na trénink s úsměvem, i když věděl, co ho čeká," smál se Čada a začal svěřenci říkat „Smajlíku".

Jako perličku přidal čtyřicetiletý Pohořeličan den, kdy sám pracoval v dietě v kantýně a vydával lidem knedlíky, štrůdly a buchtičky s krémem. Sám však měl na den jen kus ryby a brambor.

Do Lednice tak přijel jako zcela neznámý, ale zcela připravený kulturista. „Byl černým koněm soutěže, nikdo o něm nevěděl, přišel, vyhrál a absolutní prvenství mu uteklo o jediný bod. Přesto dokázal porazit mnoho borců, kteří jsou o deset nebo patnáct let mladší. Jako trenér jsem z toho měl velkou radost a jsem na něj pyšný. Má disciplínu, pevnou vůli a vím, že do toho dává sto procent. Kdyby ne, poznal bych to," vypráví zkušený Čada, který těží ze své více než dvacetileté praxe.

Sám začínající kulturista se netajil tím, že měl trému. Ale jen v zákulisí. „Na pódiu už jsem si byl jistý, měl jsem sestavu natrénovanou, hodiny před zrcadlem, bez křeče, usmíval jsem se," vysvětlil Krajčo.

Setkání s legendou

Na Lednické Olympii se objevila i legenda československé kulturistiky Pavel Jablonický. „Uspořádali jsme na něj malou sbírku, aby přijel podpořil začínající závodníky. Ohromně to pozvedlo úroveň závodu. Pro všechny zúčastněné to bylo překvapením," povedla se Čadovi skvělá věc.

Pochvaly se po závodě dostalo i samotnému Krajčovi. „Když mě pochválil takový guru československé kulturistiky, bylo to pro mě obrovská psychická podpora. Poděkovat musím i Mirkovi Niklovi, že mi pomohl s nátěrem barvy," dodal Krajčo.

Sám si ještě nemohl od diety a posilovny oddechnout a jen dva dny mohl jíst, co chtěl. „Chystám se totiž ještě na focení k profíkovi do Plzně, abych měl památku na celý život. Takže ta pravá úleva přijde až potom. Ale s kulturistikou přestat nechci, už je to můj životní styl," tvrdí na závěr Krajčo po dalším tréninku na břeclavské Lokomotivě..

Trenér Čada už s ním má své plány, příští rok chce připravit svého jediného závodního svěřence na mistrovství republiky masters.