Dal se už na začátku sezony čekat ústup Lokomotivy z čelních pozic nebo jste chtěli alespoň obhájit loňskou pozici?

Ano, chtěli jsme obhájit loňskou pozici. Hlavním cílem bylo umístění po první části soutěže v naší skupině do třetího místa. To by nám zaručovalo pro druhou část soutěže účast ve skupině o konečné 1. až 6. místo a nemuseli bojovat ve skupině o udržení v první lize. Jestli se dal čekat ústup Lokomotivy z čelních pozic? Na toto se nedalo před sezonou přesně odpovědět. Odpověď na tuto otázku zásadně ovlivňují dva faktory. Tím prvním, a pro nás neznámým, je složení týmů našich soupeřů. A tím druhým je složení našeho týmu. To se projevilo až v průběhu soutěže. Zatím co družstva našich soupeřů zůstala stejná jako v minulé sezoně a spíše ještě posílila, tak náš tým zaznamenal pořádnou hráčskou obměnu.

Popište blíže největší ztráty A-týmu.

Z družstva odešly dvě naše nejzkušenější hráčky. Z pracovních důvodů odešla Jana Magátová a Lenka Fabikovičová, která se od letošní sezony plně věnuje práci s naší volejbalovou mládeží. I když Lenka byla na soupisce áčka a mohla by v případě potřeby pomoct, tak jsme po této variantě nesáhli. Preferovali jsme její stoprocentní zapojení do práce s mládeží. To bylo a je pro volejbalovou budoucnost břeclavského volejbalu důležitější. Ze zdravotních důvodů vypadla ze soupisky postupně téměř polovina naší základní sestavy. V poslední přestupový termín se nám podařilo družstvo doplnit převážně juniorkami našeho partnerského klubu VK KP Brno. Bylo nutné během velice krátké doby rozpoznat výkonnost nových hráček, najít pro ně v sestavě nejvhodnější místo a celý tým se musel sehrát. Jsme sice zvyklí vzniklé problémy řešit, občas ale pomohla prostá improvizace. Určitou výhodou našeho týmu bylo, že některé hráčky jsou univerzální a můžou nastoupit na různých postech.

V první lize jste se zachránili v poslední možnou chvíli. Nakonec jste skončili devátí z dvanácti účastníků 1. ligy. S takovým umístěním asi nebude panovat spokojenost.

Z pohledu předsezonních plánů se dá říct nespokojenost. Z pohledu podmínek v průběhu sezony a hlavně výsledků ke konci sezony, panuje spokojenost. Konec dobrý, vše dobré. Také nás těší umístění v anketě „O nejlepšího sportovce Břeclavi", kterou vyhlašovalo město Břeclav. Tam se náš prvoligový tým žen umístil na výborném druhém místě.

Ve skupině o udržení se přece jen výsledky týmu zlepšily. Čím to?

Téměř se vyprázdnila marodka. V předposledním a posledním kole jsem měl k dispozici skoro celý tým. Důležitý byl návrat do sestavy i ne zcela zdravých hráček. Tento okamžik dodal týmu i velkou morální sílu. Dobře jsme trénovali a takticky se na soupeře nachystali. Je také pravdou, že si hráčky plně uvědomovaly důležitost těchto utkání a celý tým včetně asistentů byl na nejdůležitější část sezony stoprocentně koncentrovaný. Výsledkem toho bylo, že jsme doma přehráli silné Rokycany a vybojovali plný počet bodů v Dobřichovicích.

Po konci sezony jste si ale musel pořádně oddechnout. Připouštěl jste si hrozbu baráže nebo i případného sestupu do druhé ligy?

Ano, všichni jsme si pořádně oddechli. Nejlépe to bylo vidět, když se celý tým radoval po vítězném zápase v Dobřichovicích. Hrozba baráže byla velice reálná. A samotná baráž, která se hraje s vítězi tří skupin druhé ligy je velice náročná. Špička druhé ligy je výkonnostně srovnatelná s druhou polovinou první ligy. Důkazem toho byl letošní nováček z Hronova, který obsadil v konečném pořadí první ligy páté místo. A jestli jsem si připouštěl sestup do druhé ligy? Není to tak dávno, když jsme v roce 2007 hráli krajský přebor druhé třídy. Tedy nejnižší ženskou soutěž. Nyní hrajeme už čtvrtou sezonu I. ligu, druhou nejvyšší soutěž v republice. Jsem realista, a když bude situace natolik nepříznivá, dokážu si představit návrat až do krajského přeboru. Ten mimochodem hraje náš B-tým.

Jaká byla tréninková morálka? Přece jen, první volejbalová liga je amatérská soutěž.

Byla různá. Některé hráčky měly tréninkovou účast 90 až 100%. Jiné třeba jen 50%. Náš tým se skládá ze studentek vysokých škol, a také z již pracujících žen. V letošním roce byl již větší poměr těch pracujících. Některé holky dokončily studium a nově nastoupily do zaměstnání. A právě časově skloubit nároky zaměstnavatele s tréninkovým a zápasovým kalendářem byl u některých hráček velký problém. Tato skutečnost také nepříznivě ovlivnila výkonnost celé družstva. Na to jak jsme měli složité tréninkové podmínky, tak konečný výsledek je přijatelný.

Na trénování týmu žen se podílela kromě vás ještě další trojice trenérů, Vladana Šedá a manželé Šánovi. Jak to fungovalo?

Od začátku jsme se domluvili na trenérském modelu, který jsme realizovali po celou sezonu. Nikdo z nás není profesionální trenér, každý máme své civilní zaměstnání a volejbalu věnujeme velký kus svého volného času. Z důvodu pracovní vytíženosti jsme naše trenérské činnosti zdvojili a trenérský model byl následující. O tréninky jsme se staral já a Vladana Šedá. Zápasy jsem koučoval já a asistenta mi většinou dělal David Šána, manžel naší smečařky Jany Šánové. Ta, poté co musela ze soukromých důvodů přerušit na nějaký čas hráčskou kariéru, se stala velkou morální podporou celé lavičky.

Vidíte prvoligovou budoucnost v Břeclavi i v sezoně 2014/2015?

Zatím je v našich možnostech hrát první ligu, tak věřím, že i v příští sezoně uvidí diváci v Břeclavi tuto soutěž. Vnímáme účast v ní jako určitou prestiž, ale hlavně ji vnímáme jako dobrou reklamu na volejbal. Což má podpořit zájem o tento tradiční kolektivní míčový sport u mládeže a široké veřejnosti. Důkazem toho, že chceme břeclavským divákům předvádět výborný volejbal je poměr vyhraných a prohraných domácích zápasů. Ze šestnácti jsme jich doma vyhrály dvanáct. Jako další propagaci volejbalu v Břeclavi pořádáme každoročně mezinárodní utkání reprezentačních týmu České republiky. I letos se taková akce uskuteční v druhé polovině června.

A jak to vypadá s trenéry u volejbalové mládeže?

Tam může být problém. Pro další sezonu budeme potřebovat další kvalitní trenéry k družstvům mládeže. Dlouhodobě pracujeme s mládeží na základních školách, kde se spolu s učiteli snažíme u dětí rozvíjet základní pohybové a míčové dovednosti. Výsledkem tohoto našeho snažení je nárůst počtu dětí v našich přípravkách. Tyty děti nám budou dorůstat do žákovských kategorií a naroste nám počet soutěžních družstev, pro které budeme potřebovat trenéry. Rádi bychom rozšířili naši trenérskou základu o další dobrovolné volejbalové nadšence z řad hráčů, kteří nám pomohou rozvíjet volejbal v Břeclavi.

Momentálně je za ženským áčkem Lokomotivy mezera, domácí hráčky, které by dorostly do ženského áčka, vám chybí?

To je otázka, kterou se zabýváme již delší dobu a nemáme na ni jednoznačnou odpověď. Naši práci s mládeží se snažíme rozvíjet tak, abychom brzy vychovali hráčky pro doplnění ženského áčka. Ale toto naše snažení naráží na spoustu úskalí. To největší úskalí vidíme v tom, že Břeclav je regionální město, kde nejsou vysoké školy, a je zde jen omezená nabídka středních škol. To má za následek, že některé hráčky odchází z našeho oddílu, když jdou na střední školu mimo Břeclav. Další volejbalové naděje nám odchází při nástupu na vysoké školy. Pokud jdou na školu do Brna, tak je to ještě řešitelné. Holky na tréninky a zápasy dojíždí, ale když jdou do Olomouce, Prahy či Ostravy, je to neřešitelné.

Další „příjemnější" skutečností je, že pokud vychováme kvalitní hráčky, tak o ně mají zájem extraligové kluby. To je případ Zuzany Kratochvílové, která přestoupila do Šternberka a Mariky Tesařové. Ta loni přestoupila do partnerské klubu VK KP Brno, a je také členkou české juniorské reprezentace. Za této situace, kdy nám některé hráčky odchází mimo Břeclav, musí nám také některé hráčky na doplnění sestavy áčka přicházet z mimo břeclavských klubů. Z těchto důvodů máme smlouvu s partnerským klubem VK KP Brno o hostování jejich hráček, které nejsou v Brně tolik herně vytížené. U nás tyto hráčky získají další herní zkušenosti, které využijí v další volejbalové kariéře. Příkladem může být Romana Staňková, která v Lokomotivě hostovala v sezoně 2010/2011. V následující sezoně byla nejvíce bodující hráčkou Brna a patřila k nejlepším hráčkám extraligy. A nyní válí v Německu.

Návštěvy v domácí hale jste si ale mohli pochvalovat. Lidi vám fandili, jedna z příjemných věcí v této sezoně, ne?

Ano, návštěvnost našich domácích zápasů je velká, a to hlavně v pátek večer. Při sobotních zápasech, které začínají v 10 hodin, se v naší sportovní hale ještě nějaké volné místo vždy najde. Naši pravidelní diváci jsou našim velkým motorem. Většina z nich nás vytrvale podporuje, i když se nám zrovna nedaří a za to jim patří velký dík. Samozřejmě se na tribuně najdou i diváci méně tolerantní k našim chybám. Tento „folklór" bývá k vidění spíše u jiných sportů, na volejbale moc nezdomácněl. Naštěstí máme v hledišti i náš fanklub, který našim kritickým fanouškům poradí, jak správně fandit.

Je krátce po sezoně, co vás čeká nyní? Ještě trénujete nebo se chystáte na nějaký turnaj?

Po sezoně jsme si dali měsíc volna a 17. dubna začneme opět trénovat. Jednak proto, že B-týmu začíná v květnu soutěž a také proto, že áčko se bude chystat na jarní a letní turnaje. Už 8. května nás čeká Velká cena Brna, kde obhajujeme čtyřnásobné vítězství.

V Poštorné loni skončil mužský volejbal. Stíhal jste sledovat i výkony mužů, přestože se pohybujete hlavně kolem žen a dívek?

Volejbal v každém městě je jedna velká rodina, není tomu jinak ani v Břeclavi. Já, dříve hráč Tatranu Poštorná, nyní vedu ženský volejbalový klub Lokomotivy Břeclav. Když kluci v Poštorné ještě hráli, tak jsem si našel čas a zašel se podívat na jejich utkání. Mrzí mě, že tak tradiční volejbalový klub jako byl TJ Tatran Poštorná, loni skončil. Doufám, že mužský volejbal v Břeclavi neskončí úplně. Alespoň se o to budeme na Lokomotivě snažit. V našich přípravkách máme kromě 130 holek také 35 kluků. V současné době patří volejbalový oddíl TJ Lokomotiva Břeclav k největším sportovním klubům v Břeclavi. Je největším dívčím klubem a nyní už také největším smíšeným sportovním klubem v Břeclavi. I vedení města Břeclavi si všimlo, jak se dynamicky rozvíjí náš volejbalový klub, a těšíme se z jeho částečné podpory.