Jak jste se vlastně dostala do USA?
Když mi bylo deset let, dostala jsem od rodičů knihu, ve které popisovali světová velkoměsta, a mě nadchnul právě New York. Tenkrát jsem se utvrdila, že se tam jednou podívám. Po ukončení střední školy a následujícím studiu angličtiny jsem se přihlásila na roční program au-pair do USA. Nevěděla jsem, do kterého města se dostanu, ale byl to asi osud, když se mi ozvala první rodina přímo z New York City. Začátky tam byly těžké. S prací se mi moc nedařilo, za ten rok jsem vystřídala čtyři rodiny. Poznala jsem, že New York může být i docela drsný, ale tuto zkušenost bych za nic na světě nevyměnila. Po roce jsem se vrátila do Česka, znovu jsem tu začala studovat, ale v březnu 2006 jsem opět odletěla do USA, kde jsem už téměř pět let.

Co bylo impulsem k tomu, že jste se rozhodla běžet nejznámější maraton na světě?
Tento maraton je ve městě jedna z událostí roku. Každý rok jsem sledovala desetitisíce závodníků, jak běží přes celé velkoměsto. Přes dva miliony diváků fandí a podporuje běžce po celé trase závodu. Obdivovala jsem každého závodníka, který kolem mě proběhl. Nikdy mě ale ani ve snu nenapadlo, že bych něco takového absolvovala já sama. Minulý rok se moje kamarádka rozhodla, že ho zkusí uběhnout. V ten rok se to u mě zlomilo. Tím, že běžel někdo, koho znám, jsem to hodně prožívala a řekla jsem si, že to v roce 2010 také zkusím. Hned další víkend jsem začala s běháním, byla to sobota 7. listopadu 2009, tedy přesně rok před mým velkým cílem, který byl už tehdy stanoven na 7. listopadu 2010.

Takže jste nikdy předtím závodně neběhala?
Ne, nikdy jsem závodně neběhala ani nedělala žádný jiný sport. Občas jsem se proběhla, zašla do posilovny, jezdila jsem na kole nebo lyžovala. K tomu mě vedli rodiče již od dětství. To vše ale jen kvůli udržení zdravého životního stylu.

Kolik vytrvaleckých závodů už máte za sebou?
Můj první cíl byl Newyorský půlmaraton, který se konal 21. března 2010. Tento závod jsem doběhla s čase 1:49:54 hodiny a byla jsem z toho úplně nadšená. Byl to nezapomenutelný zážitek, který mě jen utvrdil v tom, že na maratonu určitě nebudu chybět. Za ten rok tréninku jsem uběhla osmnáct závodů v rozmezí pěti až třiceti kilometrů.

Co všechno musí člověk splnit, aby se mohl newyorského maratónu vůbec zúčastnit?
Dostat se na newyorský maraton není vůbec jednoduché. Hlásí se na něj velký počet lidí z celého světa, ale běžet může jen kolem 45 tisíc zájemců. Stačilo se jen zapsat a čekat, zda Vás vylosují. Já jsem to štěstí neměla. Ale byly i jiné možnosti, jak se na závod dostat. Pokud bych zaběhla půlmaraton pod 1:37:00 hodiny, měla bych garantovaný vstup. Já jsem však zvolila cestu členství v newyorské běžecké organizaci a odběhla jsem devět závodů, takže mám volnou cestu na maraton v roce 2011. Letos mi ale zbývala poslední možnost, a to získat peníze pro charitu. Měla jsem půl roku nato, abych získala 2500 dolarů. Musím poděkovat všem přátelům, známým a rodině, bez jejichž podpory bych to nedokázala. K tomu všemu jsem musela jako všichni ostatní zaplatit 200 dolarů startovného.

Jak náročný byl maraton po fyzické stránce? Jak dlouho jste musela po doběhnutí regenerovat a co bolelo nejvíce?
Na závod jsem byla v podstatě připravená. Neměla jsem žádný svůj časový limit, hlavní bylo dokončit závod bez zranění. Prvních třicet kilometrů bylo úžasných, pohltila mě atmosféra, všude mě povzbuzovali lidé a měla jsem i body, kde stála rodina, která mě nakopávala. Posledních dvanáct kilometrů už byl ale horor, běželo se Bronxem, kde nebylo tolik fanoušků a dostavila se bolest a únava. Po návratu na Manhattan začalo lidí přibývat, ale už jsem je neměla sílu vnímat. Do cíle jsem doběhla jen silou vůle. Poslední kilometr byl nekonečný, po proběhnutí cílem, jsem cítila bolest nohou, až se mi chtělo brečet. Dali mi medaili na krk a fotili mě, ale já si to vůbec neuvědomovala. Chtěla jsem domů. Tam jsem spolkla prášky proti bolesti a šla na oslavu mého úspěchu, kterou pro mě známí připravili.

Kolikátá jste tedy doběhla a kolik lidí startovalo? Jak daleko jste byla od vítězky závodu?
Můj oficiální čas je 4:15:32 hod. Ze 45 350 závodníků jsem se umístila na 20 280. místě, z 16 253 žen jsem byla na 4933. místě a v mé věkové kategorii jsem doběhla z 5050 běžců na 951. místě. První muž Gebrmariam z Etiopie doběhnul s časem 2:08:14 a první žena Kiplagat z Keni měla čas 2:18:20.

Jak jste s výsledkem spokojená?
Víc než spokojená. Nešlo ani tak o ten čas jako o uběhnutí té obrovské vzdálenosti. Poprala jsem se s newyorským maratonem a zároveň vyhrála boj sama nad sebou. Jednou si tohle přinesete domů, a už vám to nikdo nevezme. Teď už jsem zapomněla na jakoukoliv bolest a newyorského maratonu v roce 2011 bych se chtěla zúčastnit znovu, ale tentokrát už s časovým cílem pod čtyři hodiny.