Vaše áčko je v extralize první se dvanácti výhrami z dvanácti zápasů. Převládá spokojenost, nebo je podle vás potřeba něco ještě vylepšit?

Spokojenost panuje, ale nic to neřeší. Důležité je play-off a jak to dopadne na konci sezony. Vylepšit by se dalo to, že se vrátí Karin Grofová. Ta přestala hrát, protože je těhotná. Jsme domluveni, že by měla začít hrát po Novém roce, pokud nebudou žádné zdravotní komplikace.

Hodně zápasů jste vyhráli 6:0 nebo 6:1. Vaše nejmenší výhra je 6:2. Přijdou vám průběhy zápasů jednoznačné?

Ono to někdy vypadá, že to je jednoznačné, ovšem není to až tak úplně hladké. Víceméně se nedá říct, že bychom měli nějaký velký problém. Nechci to zlehčovat, ale soutěží proplouváme v pohodě.

Markéta Ševčíková je téměř se třiadevadesáti procenty nejúspěšnější hráčkou soutěže. Spoléháte na ni nejvíc?

Jsme rádi, že ji máme v týmu. Jenom se pozastavuji nad tím, že není v reprezentaci. Zapomínají a kašlou na ni. Přehlíží ji, a to je ostuda těch lidí, kteří to mají na starosti. Nevím, jestli pro ně není perspektivní, nebo v čem je problém, ale ona hraje stabilně a její výkony jsou vyrovnané. V loňském roce už hrála dobře, přestože jsme titul nezískali. Fakt nechápu, proč ji přehlíží, ale asi tam jsou odborníci na slovo vzatí. Třeba si toho někdo všimne, když si toho všiml pilný novinář z Brna. Zavání to trochu amatérismem z jejich strany, ale třeba se to změní.

Hodonínští hokejisté (modrooranžové dresy) se ve středu utkají doma s Velkým Meziříčím.
Drtiči jdou po třech nevydařených zápasech na Velké Meziříčí. Dají konečně gól?

Postoupili jste do čtvrtfinále Ligy mistryň, kde se utkáte s Berlínem. Už znáte termín utkání?

Mělo by se hrát po Novém roce buď v půlce, nebo na konci ledna. Řešíme, zda vůbec budeme hrát doma, jelikož jsme se těšili na domácí prostředí. Nikdo neví, jak to dopadne. Teď je to taková loterie, jestli to nebude nějakým turnajovým způsobem v bublině, ale zatím to vypadá, že bychom měli hrát jeden zápas v Hodoníně a druhý v Berlíně.

Většinu zápasů v Lize mistryň za vás odehrály Japonka Sakura Moriová a Ukrajinka Tetyana Bilenková, které nehrají v extralize. Jak je to možné?

ETTU (Evropská unie stolního tenisu – pozn. red.) to umožňuje. Tyto hráčky máme nasmlouvané pouze na Ligu mistryň. Sakura by teoreticky mohla hrát i extraligu, ale bylo by to možná zbytečné. Má svoje povinnosti v Japonsku a není jednoduché ji sem dostat. Na zápasy Ligy mistryň nám to vyšlo termínově s oběma, takže nám pomohli.

Ve skupině jste porazili španělský Girbau-Vic a srbský Novi Sad. Prohráli jste pouze těsně s francouzskými Métami. Jsou lepší než vy?

Jsou lepší, protože nás porazily. Ale řekl bych, že teď už jsme byli hodně blízko k tomu, abychom je porazili. Historicky jsme s nimi nikdy nevyhráli, vždy mají lepší, širší kádr a víc peněz. Výkonnostně a kvalitativně jsou na tom líp než my, ale teď už fakt chyběl kousek. Sakura Moriová, na kterou spoléháme, že neprohraje, nebyla úplně v optimální formě a prohrála s Rumunkou Adinou Diaconuovou. Bylo to historicky nejblíž k tomu, abychom je porazili.

Ve čtvrtfinále Ligy mistryň je kromě Berlína a Mét ještě Lille, Saint Quentin a další. Jak daleko si myslíte, že můžete dojít v této konkurenci?

Musíme být při zemi. Tyto čtyři týmy jsou lepší než my. Kdyby se nám podařilo postoupit, tak by to skutečně bylo překvapení, protože týmy ve Francii a Německu jsou na tom finančně líp a odpovídá tomu i jejich kádr. Ale vždy se začíná od nuly, takže je to otevřené. Nevsadil bych na to, to bych byl blázen. Někdy se to ale může sejít, všechny holky by musely být v optimální formě. I soupeř může mít problémy. Můžeme vyhrát, ale nebudeme vyhrávat pravidelně. Taková je realita.

Australská reprezentantka Yang Qianová, která za vás hraje extraligu, má amputovanou levou ruku. Polka Natalia Partyková, která už čtyřikrát vyhrála paralympiádu, se narodila bez pravé ruky a předloktí. Máte nějakou strategii, že dáváte prostor handicapovaným hráčkám?

Nemáme, to je obrovská náhoda, že se to takhle sešlo. Partyková už za nás pár roků hraje. Právě Qianová ji porazila na paralympiádě. Natalia jí tam řekla, že hraje v Hodoníně. Kolega trenér z Austrálie, se kterým se už deset let znám, se nás zeptal, jestli bychom pro ni neměli místo. Potřebovala trochu potrénovat, v Austrálii na to moc neměla podmínky. Nebylo to nic cíleného, že bychom stahovali paralympijské hráčky.

Máte tři týmy v extralize. Berete to tak, že dominujete ženskému stolnímu tenisu v České republice?

Asi ano, z tohoto hlediska bych řekl, že se nám to daří. Není naším záměrem tam mít tři týmy, ono je to tím, že se teď dva roky nesestupovalo, protože se kvůli covidu nedohrávaly soutěže. Kdo mohl postoupit, tak postoupil. Naše béčko tam bylo vždy. Céčko postoupilo z první ligy, protože se extraliga rozšířila na třináct týmů. Holky řekly, že si to chtějí zahrát, tak jsme je tam nechali. Prostě se to tak sešlo. Určitě to ale znamená, že se nám daří s děvčaty pracovat a vychovávat je alespoň na úroveň extraligy.

Panuje rivalita mezi vašimi třemi týmy?

Nemyslím si. Ty holky spolu hrávají většinou odmalička, pokud sem někdo nepřestoupí později. Rivalita mezi nimi možná trochu je, ale jsou to sportovkyně. Nikdo nechce prohrát, že by se však spolu nebavily, tak to ne. Myslím, že jsou v pohodě.

Útočník Milotic Štěpán Novák má za sebou povedený půlrok.
Odměna do kabiny za pět branek v zápase? Musel jsem nasmažit řízky, říká Novák

Změnilo by se něco u vás v klubu, kdyby například céčko porazilo béčko?

Příští rok by se z béčka stalo céčko a naopak, nic jiného v tom nebude. O poskládání týmů rozhoduje výkonnost a žebříček, takže pokud by děvčata v céčku hrála lépe než v béčku, tak se na další sezonu vymění.

Máte to hierarchicky nastavené tak, že se hráčky musejí probojovat přes céčko postupně do áčka?

Tak by to mělo být, ale každý má nějaký výkonnostní a fyzický strop. Někdo se chce dostat do áčka, někomu stačí být v céčku, každý má jiné ambice. Naše strategie je, aby mladé holky rostly a měly pořád kam stoupat nahoru. Áčko je konečná a pak můžou jít třeba do zahraničí. Furt mají motivaci.

Béčko je v extralize deváté, céčko dvanácté. Jste spokojen s těmito umístěními?

Toto neřešíme, jde nám hlavně o áčko, se kterým chceme vyhrát. Béčko a céčko jsou rezervy, ale hráčky jsou motivované finančně, takže nechtějí prohrát. Čím se umístí lépe, tím mají víc peněz. Z hlediska strategie klubu ale není důležité, zda bude béčko osmé nebo deváté.

LUKÁŠ SOLAŘ