Od vítězství v lize vás dělil jen jeden zápas. Bohužel to nevyšlo. Už je to za tebou?
Abych řekl pravdu, tak mě to ještě nepřebolelo. A myslím, že hovořím i za většinu mých spoluhráčů, kteří to prožívali podobně jako já. Ale život jde dál, nemá cenu se v tom pitvat. Musíme myslet pozitivně. Teď jsme byli druzí, příští rok můžeme být „mistry“ my. Kdo ví? Necháme se překvapit.

Přesto je druhé místo nejlepším umístěním v krátké historii vašeho klubu. Tým splnil, co jsi před rokem říkal. Chtěl jsi, abyste skončili sezónu až ve finále.
To máš pravdu. Pokud beru jen dlouhodobou soutěž, tak je to náš nejlepší výsledek v lize mužů. Byl to náš týmový cíl, který jsme si stanovili před sezónou. Kdyby to nevyšlo, tak bych tu sezonu hodnotil jako nepovedenou. Dalším hlavním cílem bylo poskládat mužstvo tak, aby všechny tři pětky hrály vyrovnaně a všichni kluci si zahráli. Prostě aby vše fungovalo, jak má.

Dvakrát jste ve finálové sérii vedli, soupeř ale vždy relativně jasným výsledkem sérii vyrovnal. Bylo to o větší zkušenosti týmu Reaktor?
První zápas jsme zvládli excelentně, hráli jsme s velkým přehledem a soupeře jsme k ničemu nepustili (2:0). Bohužel druhý zápas (1:6) jsme si pokazili především sami, i když nejvíce vynikal na hřišti pan rozhodčí, ale na to bychom se neradi vymlouvali. Prostě jsme ten zápas nezvládli. Třetí zápas už naštěstí pískal sudí se zkušenostmi z hokejbalové extraligy a bylo to znát. Měl přehled, a to se nám hrálo o moc lépe (5:3). Je škoda čtvrtého zápasu, po kterém už jsme mohli slavit titul. Hustopečští v něm vedli už v osmé minutě 4:1, ale vzápětí to bylo už jen 4:3, tlačili jsme je, nepouštěli jsme je v závěru z jejich obranného pásma, bohužel bez gólového efektu. V rozhodujícím zápase (2:5) jsme hráli hokejbal, zatímco soupeř střílel branky. Prostě jim tam všechno padalo, měli i trošku štěstí. Neřekl bych že nás přehráli zkušeností, proste měli v posledních dvou zápasech více štěstí.

Jak moc týmu pomohlo posilování z řad břeclavských hokejistů?
To posílení bylo nutné, protože ve vyřazovacích bojích je to úplně jiná hra. Tam je potřeba mít minimálně tři vyrovnané pětky, aby byl tým po celý zápas konkurenceschopný. Dělají to jiné týmy. Posílení týmu pomohlo, vytvořila se tu skvělá parta. Tímto bych chtěl poděkovat všem hokejistům, kteří nám pomohli dojít tak daleko.

Ty sám jsi se kvůli zraněni nohy nemohl finálové série účastnit. Jak ses cítil na střídačce jen jako divák?
V prvním kole play-off při zápase s Dolními Bojanovicemi mi nešťastně protihráč přirazil nohy k mantinelu a palec na noze to bohužel nevydržel. Ale zápas jsem ještě dohrál a dokonce jsem dal i můj jediný gól v play-off. Druhý den už to ale oteklo, takže jsem měl po sezóně. Na střídačce mi bylo velmi těžko, každé druhé střídání jsem měl nutkání vběhnout na hřiště a pomoct klukům, když se nedařilo. Na rovinu, cítil jsem se hrozně.

Co vás čeká nyní? Jak dlouho si dopřejete volno, než zase nastoupíte k tréninku? Budete hrát opět okresní ligu Hustopečska?
Volno přijde na řadu později, nyní bychom rádi chtěli vyrazit někam na turnaj a zkusili bychom domů přivézt nějaký pohár, dokud jsme rozehraní. A co se týče příští sezóny, opět budeme hrát hustopečskou okresní ligu, která by se navíc měla rozšiřovat o další dva týmy, takže boje budou zajímavější. Horší je to ale s tréninkem. Vzhledem k tomu, že v Břeclavi zatím stále není žádné hřiště na hokejbal, tak jsme nyní rozložili tréninkovou základnu v nedalekém Nejdku u Lednice, kde mají docela dobré podmínky.