I když dojeli ve Švýcarsku třetí, už před závodem tušili, že o výhru ve světovém poháru nepřijdou. „Jedině, kdybychom se převrátili. Naši největší soupeři, chorvatští bratři Sinkovičové, jeli jen finále B, protože jejich háček měl zdravotní potíže a musel nasednout náhradník,“ říká Helešic.
Po závodě se rychle vraceli zpět do České republiky, takže na žádné velké oslavy nezbyl čas. „Triumf jsme oslavili akorát zmrzlinou. Den po návratu jsem s přítelkyní vyrazil do Chorvatska na dovolenou. Zatím nemáme co slavit, všechny nás zajímá především výsledek na mistrovství světa v září,“ zdůrazňuje veslař původem z Valtic.
První den po příjezdu do Chorvatska si sice vydechl na pláži, ale jinak neplánuje pouze ležet. „Nemůžu se jen válet a pít drinky. Musím si zaplavat a večer nebo ráno zase zaběhat. Panují tu vyšší teploty, které mi úplně nedělají dobře. Brzký výběh za úsvitu proto přijde vhod,“ myslí si Helešic.
Po týdenní dovolené opět přijde tvrdá dřina. Přesune se totiž horského střediska Livigno v Itálii, kde s Podrazilem absolvuje třítýdenní tréninkový kemp. „Čeká nás veslování a část tréninků strávíme na silničním i horském kole. Vracíme se do vytrvalostní fáze, nabíráme objem, abychom měli kde brát rychlost,“ povídá.
Při tréninku v horách těží hlavně z nadmořské výšky víc než tisíc osm set metrů. „První dva tři dny si na ni zvykám, mám problém vyjít do schodů, abych u toho nefuněl. Po návratu se pak daleko líp tvoří červené krvinky a člověku se snadněji dýchá,“ líčí Helešic.
Do Livigna jezdí už čtyři roky. „Mezi sportovci je středisko oblíbené, jezdí tam veslaři, kanoisté i cyklisté. Dokonce jsme se tam míjeli s Chrisem Froomem (hvězdný cyklista – pozn. red.),“ tvrdí.
A z Itálie si často přiváží další zážitky. „V Livignu mají skvělou zmrzlinu. Italové jsou tím známí, ale tam je asi ještě lepší, protože jim mléko stéká až do mlékárny, kde se zmrzlina vyrábí. V Alpách potkáte plno krav. Kolikrát je musíte při jízdě na kole objet, jelikož stojí na cestě a ani se nehnou. Tak si s nimi vyfotíme selfie,“ směje se Helešic.
Občas si s týmem kromě tréninků najde čas i na výlet. „Loni jsme se domluvili na výšlap, kdy jsme absolvovali velké převýšení. Ušli jsme asi 21 kilometrů, ale dali jsme to rychleji, než trasu vypočítal mobil. Mělo se jednat o odpočinkový výlet, nakonec však nebyl. Přidal se k nám masér a říkal, že měl problém, aby to zvládl,“ vzpomíná.
