Nezvyklý veslařský výkon má za sebou veslař břeclavského SVK Aleš Suský. A to nejen tím, že se jelo v zahraničí a ve slané vodě. Dvaadvacetiletý mladík totiž absolvoval s dalšími sedmi veslaři nezvyklý závod na sto kilometrů. Hlavním soupeřem bylo družstvo složené z kanoistů a veslařů z Itálie. Jak se ale ukázalo, protivníků potom bylo víc.

Závod se jel ze slovinského města Pirano do italských proslavených Benátek, což bylo vzdušnou čarou k benátskému majáku přesně sto kilometrů. Byly to závody v Itálii hodně propagované, soupeřů mělo být několik, ale nakonec to všichni až na kanoisty odřekli.

„Start byl v devět ráno. Byl posunutý tak, aby byly vlny, v čemž měli kanoisté výhodu. Od startu jsme vedli a náskok navyšovali, jeli jsme totiž ze začátku v nejsilnějším složení, co jsme měli," vyprávěl Suský, který byl členem českého družstva Cecolandia.

Dobré reference

Jak sám řekl, k závodu se dostal náhodou. Při sestavování týmu ho oslovili jako specialistu na delší veslařské tratě. A on s radostí přijal. S ním do speciálně upravené a rozšířené čtyřky s kormidelníkem usedli veslaři Petr Čabla z Otrokovic, Vítězslav Huja z Prahy, reprezentační kormidelník pražské Dukly Martin Šuma a Luděk Mikulec, hlavní organizátor výpravy.

Ženskou část výpravy zastupovala Gabriela Vařeková z Prahy, mimo jiné šestá na olympijských hrách v Pekingu na dvojskifu, její sestra Barbora a Lenka Vrecníková z Brna.

„Loď byla upravená, aby se i ve vlnách udržela na hladině a nepřevrhla se. Na klasické veslařské čtyřce bychom se hned po startu potopili," objasnil Suský.

Velký náskok

Ve druhé polovině závodu se kanoisté dotahovali, ale nikdy nebyli veslařům blíž než sto metrů. V závěru jim přesto pořádně ujeli.

„Museli jsme na ně dokonce čekat, protože doprovodné čluny neměly naftu. Střídali jsme tak, že jsme vyskákali do moře a čekali, až přijede člun a odpočatí veslaři z něj slezou," popisoval dvaadvacetiletý veslař průběh nezvyklé akce.

Ke konci už se on i ostatní museli prodírat obrovskými, místy až čtyřmetrovými, vlnami.

„Jeli jsme v podstatě naslepo. Kanoisté se s vlnami vypořádávali lépe, měli lepší loď, která dokázala vlny sjíždět. Ale už neměli síly, přestože se jich střídalo jedenáct. A to měli mezi sebou i člověka, který získal na olympiádách všechny tři medaile nebo jsme soupeřili s italskými mistry světa na dračích lodích. Bylo to v několika televizích, natáčeli nás celou dobu závodu," tvrdil Suský, který si ze závodu odnesl několik puchýřů a odřenin, které však ve výsledku vůbec nebolely.

Jeho tým totiž své vyzyvatele znovu porazil, do Benátek dojel v čase 8 hodin a 36 minut, čímž dokonce vytvořil rekord tratě. Kanoisté dorazili k majáku za 9 hodin a 40 minut.

A co že byla odměna? „Vlastně nic, jen naštvané potřesení rukou se soupeři. Šlo přeci jen o výzvu," dodal s úsměvem břeclavský veslař.

Česká výprava si pak přece jen užila. V době příjezdu do Benátek se v italském městě plném vodních kanálů zrovna konaly oslavy konce moru ve městě, které jsou známé hlavně zábavou na lodích a velkým ohňostrojem.