K veslování jste se dostala celkem pozdě. Začínala jste totiž s atletikou. Jaké disciplíny vám šly nejvíce?

Asi skok do výšky. Pak jsem ještě kvůli přetrženým kolenním vazům chvíli vrhala koulí a házela kladivem.

Děláte ještě atletiku nebo už u vás naplno převážilo veslování?

Veslování už je u mě sport číslo jedna, ale v rámci veslařské přípravy občas běhám i na dráze. Dokonce jsem letos absolvovala jedno kolo atletické ligy. S výkony atletek se srovnávat moc nemůžu, ale nějaké body pro tým jsem získala. To je hlavní.

Zatímco jiní začínají veslovat v devíti nebo desíti letech, vy jste začala až jako dorostenka. Jak dlouho trvalo, než jste ostatní výkonnostně dohnala?

Pamatuji si, že prvním rokem dorostenka, jsem byla na mistrovství republiky na dlouhé dráze předposlední. Nějaký základ jsem ale měla, chodila jsem totiž do sportovní třídy, a tak šlo spíš o to zvládnout techniku. Další rok jsem už byla na dlouhé dráze pátá, dostala jsem se do Sportovního centra mládeže a dorosteneckého výběru na mezinárodní závody.

A co veslařský trenažer? Berete to jako nutné zlo nebo možnost jak kvalitně trénovat i v zimě?

Kdybych si měla vybrat mezi jezděním na vodě a trenažerem, tak určitě zvítězí voda. Trenažer je součástí naší přípravy vždy, když se na vodu jít nedá, a příprava na něm je podle mě stejně plnohodnotná. I když trenažéry moc nemiluju, mají taky své výhody. Tréninky na nich jsou rychlejší, nemusíme je pořád vynášet, umývat a schovávat jako lodě.

Jak často vlastně docházíte na veslák k tréninkům?

Jak který týden, ale většinou tak pětkrát nebo šestkrát. Doplňkovým sportem je mimo jiné i běh, tak některé dny jdu třeba běhat doma ve Velkých Bílovicích nebo na atletický stadion. Pokud mám volno, učím se nebo odpočívám.

V břeclavském oddíle momentálně nemáte stejně starou kolegyni. Jak se vám potom sjíždí se závodnicemi z jiných oddílů? Jak se trénuje na dálku?

Když jsem jezdívala s holkama odjinud, tak jsem doma trénovala normálně na skifu a před závody jsme se sešly, abychom „sjely" posádku. Někdy jsem jela v průběhu sezony já tam, někdy ony do Břeclavi. Letos poprvé jsem jela na mistrovství republiky klubového dvojskifa, protože jsme nechaly postaršit juniorku Markétu Nedělovou, která i když je mladší,už teď může závodit pouze v kategorii žen. Sice nám to nevyšlo úplně podle představ, ale víme na čem jsme, a můžeme pracovat na zlepšení.

Patříte pod křídla trenéra Josefa Akaie, který ovšem trénuje v oddíle i další závodníky. Potřebujete jako dospělá veslařka stále přísný dohled?

Hodně lidí si myslí, že v mém věku stačí, aby mi trenér napsal náplň a já si to na vodě odjedu sama. Jenže na technice je vždycky co zlepšovat, takže jsem ráda, když jezdí po břehu i se mnou. Ale je pravda, že někdy se mnou potřebuje hodně trpělivosti. Naštěstí jí má na rozdávání.

K vrcholovému sportu patří i cestování. Kam jste se s veslováním podívala?

Zatím toho zase tolik nebylo, ale třeba jezero Wörthersee v Klagenfurtu, kde jsem loni závodila v šestnáctiki­lometrovém závodě, je nádherné. Nebo veslařský kanál v Mnichově, kde je čistá voda a při veslování vidíte deset metrů pod sebe. Krása.Anežka Buzrlová je i v dospělém věku ráda za dohled trenéra Josefa Akaie.

Letos jste se stala mistryní republiky na čtyřce. Je to pro vás vrchol sezony?

Vzhledem k tomu, že už mě v létě žádné důležité závody nečekají, tak to vrchol sezony byl. Posádka s holkami z Olomouce a Uherského Hradiště nám sedla už od prvního tréninku a ten závod se nám opravdu podařil. Ve finále jsme byly jediná moravská loď, všechny ostatní byly z pražských oddílů. Myslím, že jsme je hodně překvapily.

Pokud se řekne česká veslařka, většina si představí Mirku Knapkovou. Je to i váš vzor? Nebo vás motivují úspěchy vašeho bratrance Petra Buzrly?

Mirka má můj obdiv. Stejně jako všichni sportovci, kteří vyhráli olympiádu. Jsem ráda, že jsem měla příležitost s ní a jejím týmem už několikrát trénovat. Získala jsem hodně nových zkušeností. Mají úplně jiný přístup. Na soustředění jsme například první den dopoledne jely čtyřicet kilometrů. V Břeclavi běžně jezdím tak deset. Samozřejmě bych chtěla být dobrá jako Petr, ale laťka je vysoko. Ve třiadvacítkách byl druhý na mistrovství světa.

Letos jste úspěšně odmaturovala na břeclavském gymnáziu a chystáte se na vysokou školu. Půjde váš další obor skloubit s veslováním? Nechystáte se kvůli studiu přestoupit?

V příštím školním roce budu studovat na Masarykově univerzitě v Brně. Doufám, že to dohromady půjde, ale to teprve zjistím. Pokud se mi bude dařit, tak bych chtěla další rok přestoupit do Prahy a veslovat za Slavii, kde trénuje i Mirka Knapková. Do brněnského oddílu zatím přecházet neplánuju, budu nejspíš jen hostovat.

Břeclavský SVK tedy zatím jen tak neopustíte. Je to pro vás srdeční záležitost?

Tak trošku jo. Sice nejsme žádný velký oddíl, přesto se ale dokážeme výsledky už několik let v řadě prosadit i v celorepublikové konkurenci. Vždy se někdo najde, kdo vyčnívá a udělá nějaký úspěch nejen na republice, ale i v zahraničí. Členská základna se nám stále rozšiřuje a mladší žáci jsou dokonce momentálně třetí v českém poháru. A to se třeba s pražským Smíchovem, který má osmdesát žáků, nemůžeme srovnávat.

Na co se tedy zaměříte dál? Čekají vás letos ještě další výzvy?

První půlku prázdnin mám odpočinkovou. Na podzim mě čeká ještě mistrovství republiky ve sprintu a potom vytrvalostní závody, takže zanedlouho začnu zase naplno trénovat. Snad se mi podaří přivézt i nějakou medaili.