Čekám, že to bude „záhul". Ovšem tím správným slovem je utrpení. Čapka po hodinovém tréninku zaměřeném na svalstvo nohou sotva chodí a i mluvení mu dělá potíže.

Když přicházím, už pod dohledem trenéra šlape na rotopedu. Na zahřátí těla a kloubů má limit deseti kilometrů. Pak se jde cvičit.

„Dnes (v pondělí – pozn.red.) máme v plánu nohy, v úterý přejdeme na záda a prsa. No a ve středu dostanou zabrat ramena a ruce. Jsou to hodinové těžké tréninky, kdy musíme ze svalů dostat poslední zbytky cukrů. Proto už nejí ani rýži. Jen kuřecí maso vařené na vodě. Od čtvrtka už navíc začneme i s odvodňováním těla," představuje program tréninků Obořil.

A co všechno že vlastně obnáší odvodňování těla? Teď během těch těžkých tréninků musí Mirek vypít denně osm až deset litrů vody. Ve čtvrtek mu to omezím na litr a v pátek může vypít jen dvě deci. V sobotu na závodech už nic. Až po nich," říká přísně Obořil. Při představě, že mám dvě deci tekutiny na den už se vidím ležet v bezvědomí na zemi.

„Teď už jsem si musel vzít v práci dovolenou, už jsem mlel z posledního," přiznává Čapka, když slézá z rotopedu.

Pak dostane do každé ruky čtrnáctikilovou činku a jde s nimi v pokleku přes celou tělocvičnu a zpátky. Že je to pořádná makačka mi napovídá výraz v jeho obličeji, když stejný cvik absolvuje i bez činek a ukrutně se potí.

Pak přichází na řadu dřepy se závažím na prsou. Nejprve s prázdnou osou, ale stačí několik pokračování, aby se na čince objevily čtyři kolečka závaží. Pak přicházejí dřepy na jedné noze se závažím a zdvihání činek, na kterých neustále přibývá závaží.

Při přednožování začíná na 25 kg, ale postupně se dostane až na 70 kg. Trenér mu přidává až nadoraz a do toho ho hecuje. Místy to vypadá, jako by Čapka brečel bolestí. Dělá to však dobrovolně.

Ostatní návštěvníci fitka oproti němu vypadají, že si přišli jen v poklidu zacvičit a trošku se zapotit, zatímco on vyloženě trpí. Pohled na něj opravdu bolí.

Ale Čapkově utrpení stále není konec. Přesouváme se do vestibulu fitka, kde jsou schody. Mé tušení se naplňuje. Bude je vybíhat. Dolů však musí po dvou a nahoru stoupat po třech schodech. Z na první pohled jednoduchého cviku se brzy stává mučení.

Chodí nahoru a dolů. Téměř bez odpočinku, jen doplňuje tekutiny. Když vyjde nahoru, čekají ho jen další podřepy.

„Po tréninku mu bude opravdu dělat problém ty schody sejít," ví Obořil. Čapka naštěstí přijel na trénink autem, takže si jeho nohy trochu odpočinou.

Když se s nimi po hodině loučím, dostává mě do kolen upřímná odpověď Obořila, zda už má jeho svěřenec pro tentokrát pokoj. „Jistě, teď už bude jen hodinu šlapat na rotopedu, jakou rychlostí chce. Bude prostě jen točit nohama," dodává a mě se točí hlava. Raději už jim popřeju jen hodně štěstí v sobotní soutěži.