Sestava prošpikovaná hvězdnými jmény českého běhu i triatlonu, kterou jako nestartující kapitán vede olympijský vítěz v moderním pětiboji David Svoboda se svým bratrem Tomášem, totiž ve 32. ze 36 úseků nečekaně střídala běžce. Jednoho pro zranění před začátkem, druhého v jeho průběhu na trase z Živohošti do Rabyně, kde čekal připravený náhradník.

Druhý tým v pořadí Winehouse.cz podal bezúspěšně protest, na čtvrtém triumfu Kalokagathia Aliance v řadě se nic nezměnilo. Pachuť v očích členů ostatních 302 zúčastněných družstev i běžecké veřejnosti ovšem zůstala. „Jsem z toho rozčarovaný a nešťastný. Nejsem kapitán našeho týmu a u výměny jsem nebyl, všichni ostatní, co píšou chytré komentáře, tam evidentně byli, že o tom ví,“ řekl Deníku člen vítězného týmu a elitní brněnský běžec Lukáš Olejníček, osmnáctinásobný medailista z atletického mistrovství České republiky.

Co říkáte na reakce na vaše vítězství?

Máme čisté svědomí v týmu, udělali jsme všechno podle pravidel, oznámili jsme to pořadatelům, kteří souhlasili. Tečka. Druhý tým podal protest, který nebyl uznán, nebylo to nic proti pravidlům, mrzí nás, že to bylo nepochopené. Všichni naši členové závodí roky, vyhráli toho spoustu a nemají zapotřebí porušovat pravidla a principy fair play. Mnoho našich členů vyhrálo daleko víc a větších závodů než Vltava Run, který chodíme, protože si ho chceme hlavně užít a zazávodit si s partou. Místo toto aby se řešilo, zda zranění běžci jsou v pohodě a zdraví, řeší se, jak moc jsme podváděli.

Petr Hubáček ukázal pohár pro mistra světa a zlatou medaili v Brně.
Z Komety na MS? Povedlo se to jen hrstce, zářili brněnský buldok nebo hvězdička

Působí podezřele, že jste po takové výměně nakonec vyhráli jen o 93 sekund…

Mohli jsme samozřejmě vzdát po dvaatřiceti úsecích, ale každý nechal na trati všechno a nechce to zahodit. V pravidlech je prostě varianta, že zraněného běžce může nahradit někdo jiný, jen to nemůže být běžec, který absolvoval předchozí nebo půjde následující úsek, nemůže běžet dva úseky po sobě. To jsme dodrželi, tím pádem některé varianty náhrady běžce vypadly, další kluci přicházeli v úvahu, abychom splnili pravidla, že mohli běžet následující úsek.

Lukáš Olejníček.Lukáš Olejníček.Zdroj: DENÍK/Libor Kopl

Ten konkrétní úsek měl běžet jeden běžec, nahradil ho jiný, který pak střídal ještě v průběhu toho úseku. To už je dost náhod, nemyslíte?

Na úsek už vybíhal náhradník, protože Pavel Brýdl se zranil v průběhu druhého úseku, dokulhal a kvůli lýtku nemohl chodit, natož běhat, takže mu to zatejpovali, obvázali a dělal řidiče. Na ten jeho úsek vybíhal ze startu náhradník Pavel Jelen, jenž absolvoval svůj čtvrtý úsek, takže nebyl fresh, píchalo ho v noze, která ho trápila celý loňský rok a měl dlouhou pauzu. Bohužel evidentně si zranění obnovil při tom vypětí ve čtvrtém úseku, když se snažil držet krok s druhým týmem, aby to nezkazil, ale už toho bylo moc. Měl radši dojít pěšky nebo to vzdát, ale po bitvě je každý generál.

Zase by se na vás nesnesla taková kritika…

Nechtěl bych být v jeho kůži, když tým těsně před cílem bojuje o vítězství a vzdá proto, že ho píchne v noze, přijde do cíle za ostatními, kteří se dvacet hodin snaží běžet, že to zabalil. Nebylo jednoduché to logisticky vymyslet, když se odečtou kluci, kteří měli jiné bolístky nebo běželi následující úsek, moc variant nebylo. Zvolili jsme podle toho, kdo si na to troufal a nebyl na tom úplně zdravotně špatně, takže běžel Pavel Štěpáník.

Mohli jste tak na trasu vyslat odpočatého běžce…

To je právě zkreslené, i když si to každý myslí. Kluk, co běžel, se někde po trati zranil, zpomalil a snažil se závod dokončit. Proběhl místem, kde fandilo druhé auto, když ho ostatní viděli, tak prostě navrhli výměnu, že za něho naskočí někdo, kdo už má tři úseky za sebou. Zdraví je jen jedno. Všichni už byli unavení, měli mít splněno, přitom si lidi myslí, že naskočil někdo čerstvý, ale náhradník byl unavenější než běžící závodník. Jiní měli už tři úseky, nebyla to naše výhoda. Kluk, co měl teprve dva úseky, si natrhl něco v lýtku a nemohl běžet, což je prezentované jako naše výhoda. Každý sportovec ví, že když někdo absolvuje dva úseky, je asi míň unavený než ten, kdo absolvuje tři.

Jak se povedlo, že váš běžec vydržel přesně tam, kde silnice protíná úsek a měli jste připraveného náhradníka?

Jelikož jsme byli na vteřinky s druhým týmem, snažili jsme se fandit těm, co běželi, kde to šlo. Na předešlých pětadvaceti úsecích jsme to nedělali, protože se každý soustředil na svůj výkon a úsek, mezitím odpočíval. Ke konci už mělo první auto, tedy čtyři běžci, svoje úseky doběhané a najednou měli prostor pomoct aspoň tím fanděním, podáním pití v průběhu trasy, kdyby bylo potřeba. Jedno auto odzávodilo, takže má prostor jet do cíle, ale když bylo jasné, že ten co zaskočil, běží čtvrtý úsek, o to víc jsme si řekli, že bude potřeba nějaké pití podat. Mezi svým třetím a čtvrtým úsekem se ani nestihl najíst, měl tak krátkou pauzu, že si vzal gely do kapsy a další mu podali. Běžel polomrtvý a začalo ho bolet v noze úpon. Bál se, že nedoběhne.

Tak jste ho vystřídali za dalšího, který hned pokračoval v pekelném tempu…

Upřímně kdyby tam auto nebylo, nějak by dokulhal, ale když je možnost v pravidlech, že pokud se někdo zraní, může za něj zaskočit s tím, že se zraněný nemůže vrátit do závodu, což jsme splnili, tak proč toho nevyužít? Možná by druhý tým byl radši, kdybychom vzdali, pokud tak chtěli vyhrát, tak se jim omlouvám. Mrzí mě, že se nemluví o tom, jak oba celky bojovaly celý dlouhý závod, jak druhý tým pomohl jednomu našemu běžci, když těsně před předávkou vyčerpáním padl, deset metrů před ní, takže ho dva kluci z Winehouse donesli do cíle, což bylo krásné gesto. Nic z toho se neřeší, najednou je vše zapomenuto kvůli jedné náhradě.

Za váš tým finišoval elitní český triatlonista Lukáš Kočař, vy jste měl odběháno, ale v cíli už se řešil protest, že?

Je jednoduché někoho očernit, když si lidi udělají názor, těžko už ho mění. Náš kapitán se to snažil vysvětlit, čímž přilil olej do ohně. Když vyhrajeme třikrát za sebou, spoustu lidí to asi dráždí, teď poprvé jsme jim asi dali důvod, na kterém nás ukřižují. Doteď se škarohlídové neměli čeho chytit, bohužel jsme jim dali možnost. Teď bychom to udělali jinak. Jak jsme doběhli do cíle, strhla se hádka s druhým týmem. Někdo z našeho dokonce navrhoval, že těsně před cílem zůstaneme stát a necháme druhý tým proběhnout, ale báli jsme se, že by to bylo špatně pochopené, jako demonstrativní gesto od nás, že by to naopak druhý tým i ostatní možná nesli jako potupu, porážku, že bychom dali najevo, že jsme lepší, ale vyhrajte si vy. Z toho důvodu jsme to neudělali, třeba by to byla lepší varianta.

Brněnští fotbalisté (v červeném) podlehli Pardubicím 0:2.
Inspirace Spartou? Brno bránilo, Hašek chtěl honit tygra. Plán ale pomohl sokovi

Na prvním místě už patrně zůstanete, ale mnozí vás tam vidí neprávem.

Teď už je pozdě, nevrátíme to, ale nebyl nějaký záměr, že chceme unfair vyhrát nebo podvádět, snažili jsme se jednat tak, jak jsme v danou chvíli uznali za vhodné, bohužel se to nesetkalo s pochopením. Nikomu bych však nepřál, aby se těsně před cílem zranil. Je něco jiného, pokud se to stane stému týmu v pořadí, kterému to nevadí, případně závodník dojde pěšky, zpomalí, ale tím, že jsme bojovali o vítězství, běželi jsme všechny úseky na hraně. Druhý tým běžel perfektně, snažili jsme se držet vedení, takže to bylo vyhrocenější a nejde srovnávat někoho na stém místě s tím, kdo bojuje o bednu. Snažili jsme se podat výkon na hranici možností, tak to prostě je, a zranění ke sportu patří.

Mohli jste se zachovat jinak?

Sám za sebe bych to možná vzdal, nebo doběhl pomaleji, ale je to štafetový závod o několika lidech, neběžíte jen za sebe, ale i za ostatní. Všichni do toho dali spoustu energie, celý víkend nespali. Je jednoduché říct, že jsme měli vzdát. Teď bychom byli radši druzí, ale už to nejde vrátit. Doufám, že každý rozumný člověk to pochopí.