Největšího předválečného úspěchu dosáhli poštorenští volejbalisté v roce 1938, kdy se na hřišti v Poštorné 28. září utkali se Sokolem Hodonín, zvítězili, a stali se tak okresními přeborníky. O postup do vyšší soutěže se měli utkat s vítězem okresu Zlín. K tomu už nedošlo, protože 8. října 1938 byla Poštorná již okupována nacistickou armádou.

O rozvoj poštorenského volejbalu se nejvíce zasloužil Matěj Popovič, který byl duchovním vůdcem tehdejší mládeže. Dovedl ji sjednotit a strhnout k dobré zájmové činnosti. Sám byl také vynikajícím nahrávačem a s J.Malinkovičem tvořili výbornou dvojici. Dalšími hráči byli např. Leo Šudrla, Josef Blažek, Jan Klimovič, Josef Novotný.

V době války organizovaný volejbal ustoupil. O Sokolu Poštorná se dovídáme dále až po roce 1945. V roce 1947 přišel do Poštorné jako učitel Svatopluk Fučík, který v té době byl nejen úspěšným hráčem, ale i organizátorem. V roce 1954 nastupuje nová éra poštorenského volejbalu pod hlavičkou Spartak Poštorná.

Vyzrálý kolektiv ve složení Vaculka, Šiška, Uher, Kundera, Turčík, Schejbal bojoval o postup do divize. V roce 1951 dochází k reorganizaci a přejmenování oddílu na Sokol Todoza Poštorná a to podle příslušnosti ke strojnímu závodu Továrna dopravního zařízení bratří Galusů. V roce 1952 došlo k další změně názvu a to na Spartak Poštorná a o dva roky později na Baník Poštorná podle příslušnosti k nářaďovému závodu Nafta Poštorná.
V šedesátých letech pod vedením Františka Turčíka se začal formovat nový kolektiv. Výborné výsledky přišly až pod hlavičkou Tatran PKZ Poštorná. Změny názvu klubu byly v té době ovlivňovány slučováním nebo nařízenými reorganizacemi. V roce 1969 se hrálo o postup do II. ligy, který však o vlásek unikl.

V sezóně 1970 - 71 převzal vedení družstva mužů Alois Petr. První příčku v KP I se nepodařilo v závěrečné části udržet. Na jaře roku 1972 absolvovali muži Tatranu Poštorná zájezd do Bulharska, kde hráli s celky I. ligy.

Nastala konsolidace celku. V sezóně 1972 - 73 si družstvo mužů vybojovalo účast ve II. národní lize v památném utkání s RH Znojmo. Hráči i členové oddílu ještě stihli vybudovat hřiště s umělým povrchem v areálu Tatranu Poštorná, včetně okolní tribuny pro diváky. Další léta byla pro oddíl velmi úspěšná. Soboty a neděle se stávaly svátkem pro mnoho aktivních či bývalých sportovců i dalších fanoušků. Tribuny v krásném prostředí u lesa očekávaly o víkendu své příznivce, hráči zase své fandy a diváky. Na vedlejším kurtu se zatím pod vedením Vladimíra Schejbala rozvíjela práce s mládeží.

V této době vyhrál celek mužů dvakrát silně obsazený Lužánecký pohár v Brně a absolvoval zájezdy do NDR a Rakouska. Nasbírané zkušenosti přišli vhod v roce 1976, kdy družstvo mužů postoupilo přes kvalifikaci do I. národní ligy. Až 400 diváků, poštorenská bojovnost a hymna „Tatran do toho“ lámaly sebevědomí soupeřů. A nebyli to soupeři ledajací - Dukla Kolín, Aero Odolená Voda, Gottwaldov, České Budějovice, Vítkovice, Plzeň atd.