Tak jako každá akce potřebuje i Hustopečské skákání peníze. Asponzorům velikost Hustopečí nevadí. „Už máme určitý okruh sponzorů. Jsou to každý rok zdevadesáti procent stejné firmy. Náš podnik je už navíc zavedený. Takže vtom žádný problém není,“ uvedl ředitel závodu ZbyněkHáder.

Hustopečské skákání mělo pokračování vTřinci, kde se Moravská výškařská tour končila. Severomoravské město je však sedmkrát větší než Hustopeče. „Funguje to unás, ivTřinci. Ovelikosti města to vůbec není. I když je pravda, že vtěch menších to tím podnikem žije víc,“ všiml siHáder.

„Pro naše město je to reklama knezaplacení. Když potom vidím na špici tabulek atletické federace jméno Hustopeče, cítím oprávněnou hrdost a radost,“ pochvaloval si starosta města Luboš Kuchynka, který na Skákání opět nechyběl.

Při něm se nakonec sešlo více než šest stovek zvědavců – tedy plná desetina obyvatelměsta.

Hlavní rozdíl mezi jihomoravskou akcí a ostatními je vpřístupu pořadatelů kzávodníkům a ikfanouškům. Ti si totiž na své modly mohli klidně sáhnout.

„Snažíme se to dělat srdcem. Samozřejmě jsme si mohli najmout agenturu, která by se nám ovšechno postarala. My jsme ale raději zvolili model týmu dobrovolných spolupracovníků,“ prozradil Háder svoji koncepci.

To organizátorům pomohlo stlačit výdaje na co nejnižší částku. „Ale přesto to na tak malé město, jakým Hustopeče jsou, nebylo určitě málo. Ale my ztoho rozhodně nechceme dělat výdělečný podnik. Chceme abychom na konci zůstali zhruba na nule,“ vysvětloval vrchní organizátor. „Závodníci ale jistě oceňují náš vstřícný přístup. Je tu taková rodinná atmosféra."

Ten měl jako ředitel závodu spoustu pochopitelně plné ruce práce a řadu starostí. „Měl jsem neustále strach. Za prvé, jak se hnat peníze. Když už peníze byly, tak se nevědělo, zda přijedou závodníci. Akdyž už byli závodníci jistí, tak jsme museli doufat, že přijdou diváci. Ale nakonec vše vyšlo“ oddechl si súsměvemHáder.