O čem také mluvil?

RYCHLÝ ÚVOD. Už před rokem se cyklisté pustili do úvodních desítek kilometrů zhurta a dokončila jich sotva čtvrtina. Sobotní závod dopadl obdobně. „Po loňské zkušenosti, kdy se závodilo až do Mikulova a potom chyběly síly, jsem předpokládal, že letos se závodníci poučí a bude klasický scénář, kdy na začátku ujede pětičlenná skupina, udělá si náskok dvě tři minuty a rozhodne se závěru. Jenže se nepoučili, do Mikulova měli pořád průměr osmačtyřicet kilometrů v hodině a skončilo to úplně stejně. Nicméně myslím, že je cyklisticky zajímavé, když se dojíždí po jednotlivcích a nečeká se na poslední spurt. Má to svoje kouzlo,“ podotkl Vaishar.

OSTRÝ LIMIT. Závod se jede s plovoucí uzávěrou, takže po dohodě s policií dělí první a poslední auto kolony maximálně patnáct minut. Na třech místech trati tak pořadatelé odvolávali ze závodu cyklisty, kteří ztráceli přibližně pět minut na hlavní pole. Na vrcholech kopců v Pavlově, Hlíně a Kohoutovicích. „Kdyby se jelo po vzoru Tour de France, kdy je trať uzavřená dvě hodiny předem, můžeme si dovolit luxus a čekat dvacet minut v cíli na co největší počet závodníků. Ale dojíždíme do centra Brna na Špilberk, takže jsme z pohledu městské hromadné dopravy došli ke kompromisu přijatelnému pro všechny. Bez policie bychom závod neudělali. Kdybychom jeden rok zavřeli komunikace na půl hodiny, všichni jsou naštvaní a další rok by nám dali takové podmínky, že bychom řešili náhradní dopravu, což by bylo nad naše finanční možnosti,“ doplnil pořadatel.

NERVOZITA Z PŘEJEZDU. Rychlý úvod závodu dělal organizátorům starosti především v jednom místě: na železničním přejezdu v Omicích. „Měli jsme to vypočítané tak, že se trefíme mezi dva vlaky, byla tam asi půlhodinová díra. Jenže cyklisté jeli furt rychleji než nejrychlejší vypočítaný čas, takže jsem měl stažené půlky. Až když jsme přijížděli k železničnímu přejezdu v policejním autě před prvním závodníkem, viděli jsme projet vlak. Ulevilo se mi, že to klaplo. Štěstí přeje připraveným. Pak už jsem věděl, že to nějak dopadne,“ usmál se Vaishar.

DALŠÍ ROČNÍK. Krátce po dojedu Brno – Mikulov – Brno se organizátoři vrhnou na přípravu již třetího ročníku. „Můj postupný cíl je získat od partnerů ze soukromého sektoru víc financí, tím pádem může být větší propagace, ať už tady v Brně nebo po trase závodu. Diváci tam byli, protože komunikujeme se starosty jednotlivých obcí. Budeme rádi, když se to dostane víc mezi lidi, aby byl závod ještě sledovanější,“ uvedl.

VYŠŠÍ ÚROVEŇ. Závod patří do série Visegrad 4 Bicycle Races a je zařazený do kalendáře Mezinárodní cyklistické federace kategorie 1.2 Europe Tour. V dalších letech může povýšit. „Když získáme víc peněz, můžeme je vložit zpátky do závodu a dostat sem lepší týmy. Do pěti let bych závod rád dostal do první kategorie, kde už bude jistota, že přijedou týmy kategorie Pro Continental nebo World Tour. To s sebou nese finanční nároky, ať už na prize money nebo některým musíte zaplatit startovné, abyste je tady měli,“ sdělil Vaishar.

LETNÍ TERMÍN. Prázdninový termín podniku má sice výhodu v menší dopravě v Brně, jenže ho provází taky menší divácká kulisa, než by mohla být v jiné měsíce. „Omezení dopravy sice není tak problematické, na druhou stranu lidé jsou vyjetí z Brna, nejsou tady studenti. Jak byly navíc v týdnu svátky, měl jsem problém i s pořadatelskou službou. Samozřejmě využívám dobrovolné hasiče, kteří jedou radši na dovolenou, ale zvládli jsme to v pohodě a s optimismem hledíme do dalších let,“ dodal pořadatel.