Zvládla to. Trojskokanka Martina Šestáková si splnila velký sen. Na republikovém mistrovství v Táboře skočila přes čtrnáct metrů a zajistila si účast na letošních olympijských hrách. „Jsem moc šťastná,“ tvrdí radostně zkušená závodnice.


Skočila jste olympijský limit. Co se vám honilo hlavou, když jste zjistila, že máte v kapse letenku do Číny?
(smích) Já nevím, no. Byla jsem moc ráda. (smích) Po těch letech dřiny jsem to brala jako zadostiučinění.


Zpočátku jste výkonu moc nevěřila a běžela jste se přesvědčit o síle větru…
Vítr se hodně točil, takže jsem chtěla vědět, jestli byl skok opravdu regulérní.


Máte s tím zkušenosti už z minulosti nebo jste si jen nebyla jistá?
Týden předtím jsem v Kladně dala 13,99 a vítr byl 3,8 metrů za sekundu, takže z toho nic nebylo.


Čtrnáct metrů jste překonala až posledním pokusem. Cítila jste při rozběhu, že teď to vyjde?
Já už jsem na to měla dlouho. Potřebovala jsem jen, aby mi vyšel závod.


V euforii jste údajně chtěla jet co nejdříve za svými blízkými, ale zdržela vás dopingová kontrola. Nebyla jste trochu naštvaná?
Letos mám dopingové kontroly celkem často, takže jsem tak trochu počítala, že tam budu muset. Na druhou stranu má člověk dost času si vše probrat.

Jaké byly reakce vašich nejbližších? Určitě i sousedé teď budou uctivější…
Lidi z mého okolí, kteří mě znají, byli rádi, že mi to konečně vyšlo. Došla spousta SMSek mně i trenérovi.
Dostala jste i zprávu od vašeho prvního trenéra Zbyňka Chlumeckého. Ta musela potěšit o to víc…
To jo. Mluvila jsem s ním ve čtvrtek před závodama a on říkal, že mi drží palce, aby mi to konečně vyšlo.

Stihli jste to už oslavit?
Nějak pořádně ještě ne.


Máte to ještě v plánu?
Myslím si, že to zvládneme až po sezoně někdy na podzim.

Je pro vás start na olympiádě největším životním úspěchem?
Určitě. Sportu jsem obětovala hodně let, takže si myslím, že je perfektní, že se konečně dostavil vytoužený úspěch.

O čtrnáctimetrový metrový skok jste se pokoušela několik let a stále marně. Občas chyběl jen malý kousek. Nepřepadala vás už trochu skepse?
Jo. Už jsem z toho byla hodně špatná. Trenér Pogány se Šárkou Kašpárkovou mi v poslední době hodně psychicky pomáhali.


Jste druhou atletkou z Břeclavska, která jede na olympiádu. Co tomu říkáte, že se tímhle výrazně zapisujete do historie břeclavského sportu?
Jsem určitě ráda, protože v Břeclavi jsem začínala a závodila hodně dlouho.


Jste připravena na zájem médií, která vás teď budou sledovat?
Tak… Myslím, že nic extra mě nečeká. Podle mě to bude v normálu.


Trenér Pogány se zdá být opravdu mužem na svém místě. Jste už třetí trojskokankou, která pod ním skočila čtrnáct metrů. V čem jsou jeho metody jiné než u ostatních koučů?
Asi to s ženskýma umí. Budou to léta zkušeností. Přeci jenom trénoval Šárku a něco spolu dokázali. Ví, jak na to.


Kamarádíte se s Šárkou Kašparkovou. Co říkala na váš úspěch?
S Šárkou jsem si hned po výkonu telefonovala. Tím, že trénují i s ní, tak je moc ráda.


Co vás teď čeká?

Od středy začaly v Praze závody, kde mám na programu skoky do dálky. Mám ještě i dva nebo tři závody v trojskoku. Potom mě čeká asi soustředění v Nymburce, abych nabrala fyzičku a pak už odlétám na olympiádu.