Už před mistrovstvím jsem četl, jak moc jste se na domácí šampionát těšil. Kdy bylo jasné, že vás nemine?
Jasné to bylo už v zimě, kdy asi pěti klukům včetně mě, oznámili, že jsme předem nominovaní na mistrovství Evropy. Důvodem bylo, že jsme byli už v roce 2014 na mistrovství světa v Kanadě. I přes to jsem se ale snažil na to moc nemyslet a připravovat se na sto procent, jako bych nic jasné neměl.
Připomeňte, jak jste dopadli minulý rok na světovém šampionátu?
Loni jsme s klukama ve Whitehorse v Kanadě obsadili osmé místo, což byl docela úspěch.
Na evropské scéně jste proto mířili k metám nejvyšším. Od začátku jste jako tým šli za zlatem. A pak přišla hned v úvodu těsná porážka 5:6 od Dánska. Jak moc to na tým zapůsobilo?
Řekli jsme si hned po zápase, že vůbec o nic nejde. Věděli jsme, že se s Dány potkáme na turnaji ještě dvakrát, a že ten zápas vlastně nic moc neřeší. Je potřeba říct, že i přesto, že jsme prohráli, tak jsme byli celý zápas lepší. Pět směn jsme vedli 5:0 a do té doby Dánové měli jeden jediný úspěšný odpal. Bohužel, právě v páté směně slepili dva odpaly k sobě, do toho přišly dvě naše chyby a rázem to bylo 5:6. Nám už se bohužel ve zbylých dvou směnách nepovedlo bodovat. V hlavách jsme ale měli, že jsme předvedli dobrý výkon a na Dány určitě máme.
Kromě Dánů jste žádnému ze soupeřů nedarovali ani bod. Izrael 7:0, Chorvatsko 9:0, Velká Británie 18:0, Polsko 11:0. Opravdu v softbale Češi tak dominují?
Na juniorské úrovni tomu opravdu tak je. Momentálně kromě Dánů nemáme v Evropě soupeře. Myslím ale, že se to v budoucnu může změnit. Pěkný výkon na turnaji předvedli Izraelci, kteří složili mladý tým s výhledem na mistrovství Evropy za dva roky. Letos na turnaji byli poprvé i Poláci, kteří taky nepodali špatný výkon. Byli to basebalisti, kteří měli týdenní softbalové soustředění zaměřené na rozdíl mezi softbalem a basebalem, a tak si přijeli do Mostu taky zahrát.
Které státy kromě zámořských ještě patří ke špičce? Třeba i v dospělé kategorii?
V dospělé kategorii patří do užší špičky v Evropě ještě Nizozemsko. To ale bohužel nemá žádnou mládež, a tak Nizozemci se juniorského mistrovství neúčastnili. Dále to mezi dospělými je Velká Británie, která využívá možnosti, že za ni hrají hráči pocházející z britských kolonií. V juniorech tohoto ale nevyužívají, a tak je jejich kvalita o poznání nižší.
S největšími rivaly z Dánska jste se v Mostě utkali celkem třikrát. Který zápas byl nejtěžší?
To se říká těžko. Každý zápas byl úplně jiný a myslím, že kvalitní byly všechny. První zápas byl těžký tím, že to byl zahajovací zápas celého turnaje. Bylo potřeba se do toho dostat a to zvládli lépe Dánové. Důležité potom bylo, že my se den po dni celkově sehrávali a zlepšovali se na pálce. Na Dánech ten pokrok nebyl tak zřetelný. Tomu odpovídal i zápas o přímý postup do finále, kde jsme Dány přestříleli 15:3, i když na nás nastoupili v nejlepší sestavě. To nám dodalo sebevědomí do finále. Důležité bylo, že jsme si před finále neříkali, že to půjde samo, ale šli jsme do zápasu s respektem. Ve finále nás hned v první směně uklidnil tříbodový homerun a vedení jsme už do konce nepustili. Jednoduchý zápas to ale i přes výsledek 8:0 nebyl.
Sám jste byl vyhlášený jako nejlepší hráč finále, na vaši adresu připlouvaly samé superlativy. Dobře se to poslouchá?
Samozřejmě se to poslouchá pěkně. I když to nebylo vyhlášeno oficiálně, ale pouze na webu turnaje, tak to potěší. Ve finále se mi házelo pěkně, Dánové nedali ani bod, a tak jsem s tím, jak to dopadlo, rozhodně spokojený.
Kolik na vaše zápasy chodilo lidí? Sledovaly domácí utkání vás plné tribuny?
Tím, že naše zápasy každý den začínaly až v šest večer, tak na nás chodilo vcelku hodně lidí. Troufnu si říct, že na nás každý den chodilo kolem dvou set nebo dvou set padesáti fanoušků. Na finálový zápas se sjelo lidí opravdu hodně a myslím, že tam mohly být i přes tři stovky.
Co vám na úspěch řekl váš starší bratr Jakub, také softbalový reprezentant?
Brácha mi poblahopřál a byl rád, že už mám také zlato z mistrovství Evropy. On ho totiž vyhrál v roce 2013.
Jak triumf ovlivní vaši kariéru? Mluví se o vás jako velkém českém talentu nadhazování. Zaujal jste třeba nějaké pozorovatele?
Titul z evropského šampionátu mou kariéru nijak zásadně neovlivní. V Evropě asi žádní pozorovatelé nejsou, protože tady se už tak nějak všichni znají. V tomto ohledu bude důležitější mistrovství světa, které se bude konat příští rok v USA. Tam pozorovatelé budou, a chtěl bych tam předvést dobrý výkon, abych se mohl posunout blíže ve svému snu. Ten je, že bych po studiu na gymnáziu chtěl odjet minimálně na rok do USA nebo na Nový Zéland a tam hrát softbal, i když živit se tím je skoro nereálné. Ale třeba se to někdy povede.
Teď zpět domů. Jak si vedete v domácí extralize v dresu Hrochů z Havlíčkova Brodu?
Jelikož dva naši nejlepší hráči trávili jaro v USA, tak se nám letos zatím nedaří podle představ. Do play-off jsme se dostali, a tak doufáme, že už s našimi posilami se nám podaří uhrát co nejlepší výsledek. Moje pozice v mužstvu je taková, že jsem jedním ze dvou nadhazovačů. Na play-off jsou ale domluvené další posily na mou pozici. Jak moc potom budu ve vyřazovacích bojích nastupovat, je na trenérovi. Ale pro mě je zkušenost a zážitek, že mohu být v sedmnácti letech součástí extraligového týmu.
Jak často trénujete na domácím břeclavském hřišti, které nedávno vyrostlo na Lokomotivě?
Často. To, že se postavilo hřiště přímo v Břeclavi, je skvělá věc. Tímto bych chtěl poděkovat všem, kteří se o to zasloužili, hlavně Vlastimilu Kubátovi, že nám vytvořili podmínky na trénování, a tím nám poskytl možnost vyrovnat se těm nejlepším hráčům v republice. Bylo to hlavní místo, kde jsem se připravoval před mistrovstvím Evropy.
